Re: nošení aktovky...

Pamatuji si sebe jako malou holčičku (na prvním stupni) byla jsem malá a aktovka hrozně těžká. Cesta na zastávku 2 km rychlé chůze. Jak já byla mamce vděčná, když mi vzala tu těžkou aktovku a šlo se mi pak jako kdyby mě někdo nesl-úplně lehce! Mamka nám střídavě nesla mě a ségře, takže vždy půlku cesty. Víš, možná klukům, kteří mají více síly a jsou větší to nepřišlo, ale mě jako holčičce ta taška přišla hrozně těžká a opravdu mě z ní bolely záda. Později na druhém stupni, když už to šlo jsme měli kvůli "skolioze" dvoje učebnice a byla pohoda. Přikládám těm těžkým věcem (aktovka měla i 5,5 kg, nevím kolik má malá holčička prvňáček...tak 15-20 kg) za vinu, že mám po těhu odepsaná záda ikdyž jsem hodně fyzicky aktivní člověk. Nepříjde mi normální muset nosit třetinu své váhy 4 km denně. Při představě, že nosím každý den několik km nějakých 17kg batoh každý den...nic příjemného.

Teď samozřejmě bez říkání automaticky nosím tašky babi, nebo pomůžu mamce, protože vím, že když to pro mě bylo těžné pomohly mi ony a bez řečí, jen proto, že mě měly rády. Právě v tomhle jim to vracím. Možná tím, že kluky necháváš "vláčet si to všechno sami" je učíš, že si teda každý musí "své věci" nést sám....takže proč by někomu pomáhali? To je jen k zamyšlení, tak to vidím já.