sexuální versus emocionální potřeby

Mono, to mě trochu překvapuje, že píšeš, že máš nízkou potřebu, ale to je jedno. Já mám potřebu v mezích normálu a o malilinko větší než manžel. Sex je pro mě v manželství důležitý, ale ne nejdůležitější. (Kolikrát s manželem večer jenom sedíme a čtyři hodiny rozprávíme o všem možném a pak si řekneme, že to, že si dokážeme takhle povídat a máme si co říct, je pro nás důležitější než sex.) Považuji sex za nedílnou součást partnerské lásky, za jeden ze základních způsobů, jak si partneři lásku vyjadřují. Samozřejmě mi v něm jde jednak o fyzické uspokojení, ale i o intimitu, sdílení a tak.

A i kdybych měla sexuální potřebu nulovou, tak mi pořád ještě zbývá potřeba emocionální a z ní vyplývající touha dělat si s milovaným člověkem vzájemně něco (samozřejmě nejem pohlavní styk), co máme rádi a co je nám příjemné.