Re: Jak v dnešní době přistupujeme ke smrti?

Bude to znít divně, ale já v podstatě na hřbitově strávila nejhezčí část svého dětství. Vychovávala mě tou dobou babička. Měla na tom hřbitově své sourozence a synka, který zemřel jako miminko. Chodily jsme tam spolu skoro každý den. Bylo tam krásně, velké staré stromy, lavičky, další bábinky, se kterými si tam babi povídala a další dedečkové, se kterými zase drbal děda. Dědeček mi trhal ostružiny a lesní jahůdky na starých německých hrobech. Nosili jsme kytky Jiříčkovi, který umřel jako miminko. Na dětských hrobech byly sochy andílků a mě se moc líbily. Prostě mám na to veskrze hezké vzpomínky.
Jinak jsem to teď absolvovala s holkama. Zemřela moje máma. Na pohřeb jsem je vzala obě, mají 9 a 4 roky. Zvládly to obě dobře. Myslím, že to pro ně obě bylo důležité. Trochu zádrhel nastal teď nedávno, ukládali jsme urnu do hrobu. Mladší nemohla pobrat ten akt kremace, že z babičky zbyla jen ta malá krabička. Pořád jí chtěla dávat do hrobu polštářek, aby se jí v něm dobře leželo. Ale už to pobrala, chodí tam teď se ségrou pravidelně zalévat listopadky. Máme malý venkovský hřbitůvek, je to tam pěkné...