Re: Dělání úkolů s prvňákem za asistence mladšího sourozence

Lízo,

mám dojem, že ti trochu unikl kontext této diskuse. Nějaká matka si posteskla, že se nemůže věnovat prvňákovi, protože je někde mladší sourozenec... začalo to celkem nevinně na téma domácí úkoly s prvňákem. Do toho se obuly některé holky s argumentem, že matka vlastně vůbec nemá psát žádné úkoly s prvňákem a že se s ním vůbec nemá co učit. Tak jako šmahem bylo naznačeno, že všechny děti se to mají beze zbytku naučit ve škole a úkoly mají psát samy. Učitelka, která je to všechny nenaučí, je neschopná (a děti, které něco nezvládají se mají smířit se špatným vysvědčením, nejspíš – přece je to matka nebude učit!).

Ovšem děti jsou různé, mají silné a slabé stránky. Moje dítě je slabé v psaní (zkřížená lateralita). Dostáváme kratičké úkoly z psaní, považuju za vhodné mu přidat půl stránky a sledovat, zda dělá správné tahy správný směrem. „Špatně! To má přece dělat učitelka ve škole!!!!“ Jiná matka má možná jiné obavy. Co vím, v naší třídě často matky s dětmi čtou. Cožpak na to nemají právo? Nebo to znamená, že učitelka nestojí za nic? Ó, jak jednoduché.
Ve státní škole sedí ve třídě 25 dětí. Učitelka může přihlížet ke zvláštnostem některých dětí, může je respektovat, zkusit uplatnit jinou metodu. Ale nemůže jim přece věnovat víc času než ostatním dětem. Vždyť by to bylo docela normálně nefér. A pokud mluvíme o individuální pozornosti pro jedno jediné dítě při psaní písmen, připadá mi to vysloveně absurdní. Učitelka mi poslala po dítěti písmenko, které by mělo dítě cvičit. A už je tady kritika. „Učitelka by si to měla oběhnout a lépe zorganizovat čas“. Můžu tě ujistit, že naše učitelka je přesně ten typ, který neustále chodí po třídě. Vztah mezi intenzitou obíhání a sledováním jedince, jakou dělá čáru, mi už úplně uniká.

Jsem ve státní škole, mám nárok na stejné množství času učitele jako ostatní děti. Pokud dítě v něčem nestíhá, udělám to doma nebo si na to někoho najmu. Pokud budu mít dobré finanční možnosti, zvážím soukromou školu s malým počtem žáků.

Naše učitelka sice nevede mému chlapečkovi ručičku při psaní písmene „a“ (i to by prý měla dělat, jak tady zaznělo), ale celkový pokrok dítěte (pravděpodobně nejen toho mého dítěte) po 2 měsících ve škole je podle mého názoru vynikající (když si odmyslím to, že dítě má ve škole evidentně pocit pohody). A to je pro mě podstatné.