Re: Jak se rozejít s manželem, ale neublížit mu příliš

Pawlo ty to vidíš fakt hrozně zjednodušeně. Jak víš, že zakladatelka nic nevyzkoušela? Možná že to zkoušela, ale když ten druhý nechce, tak ho do poradny nedotáhneš. A já bych v takové situaci neměla chuť dělat si romantický víkend někde v hotelu. Když ten druhý NECHCE situaci jakkoliv ŘEŠIT, tak s tím nic neuděláš. Nikoho nemůžeš nutit aby tě miloval, ctil a vážil si tě. Pokud vím, že zakladatelka psala, že chtěla odejít již před dítětem, ale pak zjistila, že je těhotná tak zůstala. To se přece může stát.
Já jí fandím a věřím, že by fakt odešla i bez milence, který celou věc jen uspíšil.
Když jsem byla malá, tak se naši rozvedli. Po několika letech se zase dali dohromady, ale myslím, že to byla chyba. My jsme žili v neustálých hádkách, které nás stresovaly. Já si hrozně přála, aby od nás táta odešel, aby už byl konečně klid. Mamka věčně napnutá, uhoněná, všechno bylo na ní. Byla hromosvod, fakt každodenní hádky prostě hrůza. Nechápu jak to mohla tak dlouho vydržet a zachovat si duševní zdraví. Už to byl kolotoč, ze kterého nikdo nemohl odejít. I když mamka chtěla aby táta odešel, ale on nechtěl. Když nebyl doma, tak jsme si užívali chvíle pohody. Když přišel, tak ten klid nebyl a všichni byli nervózní. Kdyby se rozešli a každý žili po svém, byli by oba možná šťastnější a my děti taky.