Noční bojovka - záchrana kočky

Večer jsme jako vždycky volali kočku k jídlu, abychom ji zavřeli do prádelny. Nepřišla, poprvé v životě. Bylo mi to divné, tak jsem za chvíli zase vylezla na dvorek a volala. Zdálo se mi, že ji odkudsi slabě slyším. Zavolala jsem manžela a zjistili jsme, že se ozývá od sousedů přes jedno. Šla jsem na sousedku zvonit, protože ještě svítila. Byla tak hodná, že pustila manžela zadem na svůj dvorek, dokonce mu podávala žebřík, aby mohl přelézt přes zídku, ale chudina se při tom vykotila na zmrzlém sněhu. Nebyla jsem u toho, manžel tvrdí, že se jí snad nic nestalo, do hlavy se nepraštila, ale cítíme se hrozně trapně, že kvůli nám spadla.
Kočku jsme pořád slyšeli, ale nemohli najít. Pak jsme zjistili, že se ozývá z jakési díry v zemi, zakryté prkny. Pod prkny jsme ale našli jen okapovou rouru a kočka byla v ní. Zřejmě spadla do okapu na střeše a propadla až dolů. Snažili jsme se roury rozebrat, ale vypadalo to, že spíš rozebereme kočku. Nakonec jsme zjistili, že roura ústí asi o dvacet metrů dál na konci zahrady a podařilo se nám kočku vylákat ven. Jsme oba mokří, zmrzlí a špinaví a moc se stydíme, že sousedka se kvůli nám natloukla. Už má zhasnuto, zítra tam hned ráno naklušeme s nějakou flaškou a bomboškou, doufáme, že se s náma vůbec bude bavit. Ale kdybychom tam kočku nechali, nejspíš by bylo do rána po ní v tom mraze. Promiňte, musela jsem se vypovídat.