Autem mi to připadá jako...

... ještě větší stres. Mám tu zkušenost, že při cestování s dětmi MHD se můžu alespoň na ně soustředit, můžeme si povídat, komentovat co vidíme z okna atd., zatímco v autě se musím soustředit na řízení a je to pro všechny ví stresující. Jasně, trochu je spěch, abychom ten autous stihli, ale pak, když v něm jednou jsme, už je pohoda !
Navíc v městském provozu člověk často stejně není autem rychlejší než MHD, stojí každou chvíli někde v zácpě... (a ve skoro každém autě se veze jen jeden člověk ) Navíc zmíněný problém s parkováním, plus upoutávání dětí do sedaček atd., dohromady to podle mě žádná úspora času není. Leda ře člověk bydlí někde, kde ta MHD jezdí mimořádně málo/blbě, ale to snad není pravidlem.

Jsem ráda že naše auto máme - na dovolené, výlety a větsí nákupy je nepostradatelné a řídím i ráda - ale jezdit s ním dobrovolně po Praze, když nemusím, navíc s dětmi - ne děkuji!

A k dotazu zakladatelky - jasně, že to takhle moc únosné není, ať už autem či MHD. Škoda, že si to neuvědomila dřív, jak to bude náročné časově i jinak... Tohu manžela dokonce do jisté míry chápu, pokud ona byla ta, která horem dolem tu vzdálenou školu prosazovala, snad přes jeho námitky a argumenty pro bližší školu, třeba se i dušovala že to zvládne a že on s tím nebude mít žádné komplikace... a teď jakoby došlo na jeho slova. Hezké to od něho není, ale dokažu to na určitím pozadí pochopit.

Snažila bych se asi na tom Dni otevřených dveří získat nějaký dojem z té školy a s učitelkou, kterou by dcera měla, si promluvit. (Třeba by šlo se s ní domluvit i na jiný termín.) Z toho bych už viděla, jak se na to vůbec tváří, jaký má postoj a přístup k dětem. I dítě by mělo mít možnosz ji trochu poznat. Zjistila bych si o škole i další info, a sice o výuce, ne o kroužkách (které sice nejsou nedůležité. ale také ne to hlavní). POkud by to celkově vycházelo dobře a dcera by chtěla, udělala bych to. Ale nevím jak s tou školkou? Předškoláka bych teď určitě nevytrhávala z koleltivu a necpala do jiné školky, která je navíc špatná. To by se muselo vyřešit jinak. Nechávat si ho doma také není šťastné, měl by smět v t é školce zůstat ostatními, v létě se řádně rozloučit atd., a ne teď odejít nějak "hrr", jenom protože jeho máma to organizačně nezvládla...

Nebo mě napadá - co to ještě vydržet do léta?
Dcera by ve vzdálené škole dochodila první třídu, syn školku. A pak od nového školného roku by oba chodili do blízké školy a všem by se ulevilo. Do té doby by se to holt muselo nějak zvládnout... Ale malé miminko stejně pořád spí a místo kočárku lze vyzkoušet i šátek nebo nosítko (třeba ErgoBaby Carrier je už i pro úplně malé) - myslím teď v té MHD... A dvouleťáky většinou baví jezdit MHD, takže zatím to pro něj asi ujma není - to by bylo jen časem, pokud by se situace ani do budoucna nezměnila.

To vše ovšem za předpokladu, že v té blízké škole to bude celkem OK a že bude možné se s budoucí učitelkou dcery na tomto domluvit a spokupracovat! Třeba by tam dcera mohla už předtím jít párkrát na návštěvu, nebo na nějakou školní akci, aby trochu poznala budoucí spolužáky...?