Re: Je tu ještě někdo další, kdo nesnáší kempování?

Ve stanu jsem spala 3x. Poprvé mi bylo 11 a bylo to na Makarské s rodiči, dodnes nepochopím, jak matka zvládla děti na tureckých záchůdcích v kempu.
Podruhé mi bylo 12, to jakž takž šlo, bylo to u kámošky na zahradě, mohly jsme dlouho povídat a čůraly jsme ve vilce.
Potřetí mi bylo asi tak 36, chtěla jsem udělat dětem radost při přechodu hřebenu Nízkých Tater. Bylo to pekelný, dodnes nechápu, jak je možné, že jsem nikoho nezabila.

Dneska si nedovedu představit finanční odměnu, za niž bych to podstoupila.

V krátkém čase mládí (jsem od 19 členem rodinných tlup) jsem mockrát spala pod šírem, na nádraží ap. To je trošku něco jiného a nedá se to dělat jindy než když je šlověk teenager, někoho miluje a má 2% v krvi.

Čtyřhvězda hotel nebo pohodlný domov, v nejhorším chalupa (to po většinu života, když jsem sociál:))