Re: Osobní bankrot.

Oddlužení je primárně určeno pro dlužníky, kteří v okamžiku podání návrhu na povolení oddlužení nejsou podnikateli (§ 389 insolvenčního zákona). Podá-li na svou osobu dlužník, který je např. osobou samostatně výdělečně činnou, návrh na povolení oddlužení, bude tento návrh insolvenčním soudem zamítnut a na majetek dlužníka bude prohlášen konkurs.

Problém však mohou mít i ti dlužníci, kteří sice již svou podnikatelskou činnost ukončili, ale zůstali jim z této činnosti neuhrazené závazky. Insolvenční soud je povinen po podání návrhu na povolení oddlužení zkoumat zda jsou splněny všechny podmínky pro to, aby oddlužení bylo dlužníkovi povoleno. Jednou ze základních podmínek, kterou musí dlužník při podání návrhu splňovat je, že tímto návrhem nesleduje nepoctivý záměr ( § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona). Přestože to insolvenční zákon výslovně neuvádí, tak za nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu může být soudy považována i skutečnost, že v rámci oddlužení, které je určeno pro závazky, které mají spotřebitelský původ, zamýšlí dlužník řešit i závazky z předchozího podnikání. K řešení závazků z podnikání je určen jiný způsob řešení úpadku dlužníka a to konkurs. Tento návrh na povolení oddlužení tedy insolvenční soud rovněž zamítne a prohlásí na dlužníka konkurs.

Velmi často se také zapomíná na skutečnost, že oddlužení, je jedním ze způsobů řešení úpadku dlužníka. Insolvenční zákon poměrně přesně definuje pojem úpadek dlužníka a to také tím, že konstatuje, že dlužník je v úpadku pouze tehdy pokud má více věřitelů. Oddlužení je tedy nepřípustné také u těch dlužníků, kteří mají pouze jediného věřitele, přestože mu svůj závazek nejsou schopni splácet ( § 3 insolvenčního zákona).