Re: Autismus - diagnóza

Monty,
ty to možná bereš z pohledu tvého synka, který je exot, ale diagnozu zřejmě nemá. V takovém případě hodit do vody a nechat plavat (velmi inteligentní dítě, které je sice exot, ale orientuje se v běžných sociálních situacích) je nejspíš v pohodě.
Můj synek je o trošku větší exot než ten tvůj - a k mému údivu diagnozu nedostal. Přesto by občas nějakého "tlumočníka" potřeboval. Zvládá školu naprosto s přehledem, ale má průsery o přestávkách, které jsou pro něj moc chaotické a kde se setkává se situacemi které nezvládá. A on nezvládá věci typu že prohrál v nějaké hře, snadno se nechá vyprovokovat k nějakému hysáku a tak. A když zvládneme vysvětlit jednu situaci (např. že někdy se stane, že k obědu dostane něco jiného než chtěl), tak se objeví jiná (prohrál závod v běhu)... většina ostatní děti má nějaké sociální cítění a prostě intuitivně vědí, jak se chovat, u Toma je to chování vždycky trošku přes míru. A musí se jednotlivé situace UČIT.
A ty by se nenaučil, kdyby byl zavřenej někde v ústavu.
A přestože dg. nakonec nedostal, tak máme od psycholožky dlouhé povídání o tom, co a jak - ne, že bychom většinu toho nevěděli, ale máme "papír pro školu", takže škola je ochotnější spolupracovat s papírem, než s tím, že si rodiče "výmýšlí extrašpeky". Bohužel je to tak, škola ten "papír" potřebuje (škola jako instituce - s učitelkou není problém se domluvit, ale třeba ředitelka Toma v podstatě nezná, takže je pro ní úleva, když má pro něj škatulku a papír).

My jsme na ZŠ měli kluka, který určitě nějakou dg. měl. Pod lavicí masturboval někdy v sedmý třídě, my z toho měli halo... kluci ho pobízeli, aby to dělal při hodinách, až si toho všimli učitelé... kdyby měl ve třídě asistenta, vůbec by to takhle daleko nedošlo.