Re: Introvertní dítě a štítivost okolí

Libiku, když jsem byla ve věku Tvé dcery, tak se mi v podobných situacích chtělo zvracet a srdce mi bušilo tak, že jsem skoro neslyšela. Extrovert se ze mě nestal, ale funguju v pohodě, zvládnu projev před více lidma, umím vést diskuzi s větším počtem lidí. Moje holky jsou na tom líp (daleko líp), ale obě nejsou žádné extrovertní bavičky. V podobných situacích prostě přijdu blíž a řeknu, my to řeknem spolu. Stejně jako když je uprostřed davu rybiček rybářem a stydí se zařvat před ostatníma rodičema a dětma tu pitomou výzvu na rybičky, tak holt zakřiknu s ní, i když se cítím jako naprostý debil. Funguje to nejlíp. Cítí podporu, ale současně to musí udělat i sama, podruhé už většinou pomoct nepotřebuje. Moje máma se v podobných situacích za mě styděla, takže mi buď nadávala, ať dělám, nebo mě odtáhla pryč a postupně jsme se žádných kolektivních akcí neúčastnili. Proč se zlobíš na ženskou, co dává odměny, pokud chce hlášku o třídění odpadu po všech dětech? Pokud se mi to zdá pitomé, tak se neúčastním. Pokud se účastním, tak respektuju pravidla, byť pak dcerce řeknu, že to bylo pěkně náročný a jestli nám to za to "lízátko" stálo.