Dobré odpoledne.
Před pár týdny mi zemřel tatínek. Zemřel velmi předčasně, relativně náhle, sotva překročil padesátku. Je to strašné... Jsem věřící a víra mi moc pomáhá, věřím, že se s ním zase jednou uvidím, ale i přesto mi je špatně fyzicky i psychicky. Mám velké problémy se spánkem, s padáním vlasů, točí se mi hlava, zhoršil se mi ekzém, bývá mi špatně od žaludku, problémy se střevy; přijdu si chvílemi úplně bez síly a energie. Mám hodně práce a učení, ale nemohu se soustředit, mám výpadky paměti a velmi často na mě přichází vlny vzpomínek a myšlenek, fantazírování ve stylu "co by, kdyby". Trvá to ale často i hodiny a já nevím, jak to zastavit - ruší mě to a vadí i při běžných domácích pracech... Je to jako deka, která člověka dusí. Mívám i hodně špatné sny, které mě na půl dne rozhodí. Mám tendence unikat - třeba sledováním filmů a čtením netu, což je často na úkor mých povinností. Ale nějak si nedokážu pomoci
Na jedné straně mám pocit, že musím něco udělat, na druhé straně to moc nejde. Mám taky velký strach o zbytek rodiny, který na tom není dobře - psychicky i též fyzicky. I toto je trochu dilema - ráda bych jim pomohla, i se o to snažím, ale vlastně vůbec nevím, jak, a taky, nevím, jak se vlastně správně chovat k mamince, pro niž je to ztráta největší - když dám průchod smutku, je smutná ještě více, když se snažím být veselá, taky to není dobré... A zvláštní je, že já vždy uplakaná, najednou jako by mi vyschly slzy a nejde mi brečet
Zažívám šílené stavy a vůbec nevím, jak "se normalizovat".
Kdo z vás si tím prošel - prosím, poraďte - co vám pomohlo? Jak se mám donutit normálně fungovat, pracovat a učit se?
Moc díky, MN