Re: Jak se vám žije s dys poruchama?

přesně tak-na té základce to tak je,že hlavně záleží na učiteli!!!Starší taky byl dys-ale v první třídě se to ejště nevěděla-učitelka,co je měla v té první třídě byla perfektní-individuální přístup,individuální hodnocení-individuální úkoly,prostě děcka dostali opsat dva sloupečky textu,náš jenom jeden-s vsvětlením,že když má jen jeden má to líp napsané,než když toho má psát moc...byla fakt super-a to žádný papír neměl..na začátku druhé třídy jsme papír teda dostali,dala jsem ho mimořádně krávě učitelce a už to jelo...."on si myslí,že nemusí nic dělat,práskne mi sešitem na stůl stylem "však já to nemusím"-což byl totáááální nesmysl....Kluk byl plachý,citlivý,nemluvný-a o své dys a úlevách absolutně nevěděl....o tom se dozvěděl až ve třetí třídě,kde dostali jinou učitelku a přešli na jinou školu,a bylo jich tam víc,takže bylo "dyslektici už nepíší poslední větu"-měli bzučáky na lavicích a tak...takže tam už to o sobě věděl,že "něco je"....v druhé třídě nosil dom na opisování sešity spolužaček,asi aby si jako vzal mustr,a to co nadrápal ve škole musel doma přepisovat..tenkrát jsem byla ještě tak blbá a nezkušená,že jsem se tomu nepostavila..ale je fakt,že mladej to nějak neřešil,tak jsem to neřešila ani já...prostě to nadrápal znovu