stejně

Já mám naprosto stejnou zkušenost. První dceru jsem se snažila kojit, ale asi po náročném porodu, který skončil císařem jsem prostě mléko neměla. Navíc dcera byla malá a neměla sílu tahat. Kdykoliv dcera uviděla prso, spustila šílený řev. Netušila jsem proč. Přikládala jsem často, pila čaje, zavolala poradkyni. Řev, řev, řev. Tak jsem jednou večer sedla, vyvařila misku a řekla si, že když nechce prso, tak jí to odstříkám. Po hodině úporné práce jsem odstříkala mléko, nalila do lahve a nesahalo to ani k první čárce (myslím cca 30 ml). A já jsem konečně pochopila, že mléko nemám. Dala jsem flašku a ulevilo se mi. Spokojenější a hodnější miminko jsem neznala. Když mi tchýně řekla, abych si stahovala prsa, když NECHCI kojit, tak jsem odpověděla, že kojit CHCI, ale prostě nemám CO. Ovšem řeči o tom, jak špatná jsem matka jsem poslouchala hoooodně dlouho (ne od ní, od okolí).
Se synem jsem byla rozhodnutá KOJIT. Za každou cenu. Syn se sice narodil také císařem, ale plánovaným, žádný stres. Byl velký a tahal, jak vysavač. Měla jsem radost. Takže opět všechny rady. Přikládala jsem často, abych tvorbu mléka podpořila a dělala všechno možné. Bylo mi to na naprd. Čím častěji jsem kojila, tím méně mléka jsem měla na další kojení. Synovi to nestačilo a jen řval. Moje mléko byla jen šedá voda (prý slabé mléko neexistuje ). Když jsem viděla mléko kamarádky, které bylo jako smetana, tak jsem zírala. Nic takového jsem ze sebe nikdy nedostala. Chtíc, nechtíc jsem musela dokrmovat. Syn i po 40 minutách kojení řval hlady. Nakonec jsem kojila jen jednou denně (aby alespoň bylo co kojit). Žádné rady nepomohly. Ani laktační poradkyně nevěděla, co by mi poradila. Takže po 6-ti týdnech kojení s příkrmem už opět nebylo, co kojit. A zase jsem byla špatná matka.
Moje prsa jsou zkrátka k ničemu.
Ale něco je mi útěchou. Tak zdravé děti jako jsou ty moje ve svém okolí neznám. Ťuk, ťuk. Doufám, že jim to vydrží.