Re: Omlouvám se za román

Veru, je to fakt hrozný. Celou dobu jsme si dělaly legraci, že až to na ní přijde, tak přijde hned k nám a když bude nejhůř, tak že to odrodíme u nás...pracovala až do čtvrtka a v pátek měla být porpvé doma, pořádně hodit nohy nahoru a místo toho ráno šla na běžnou kontrolu a domů už přijel jen její muž s pytlem s oblečením a jejím mobilem...ani ve snu by mě nenapadlo, že se stane tohle...nosím si mobil i na záchod, kdyby se něco dělo. Pokaždé když její muž odjede autem pryč, tak se modlím, aby nepřišla ta nejhorší zpráva. Zítra by ji měli pustit z porodnice, aby byli spolu doma a jezdili za malou společně. Je ale v takovém stavu, že má strach, že malá z ní cítí tu bezmoc a že ji tím spíš ubližuje než pomáhá...kdyby člověk měl třeba podezření, tak má trochu času si to v hlavě uspořádat jako třeba vy s malou(taky jsem si na vás hned vzpomněla)ale tohle bylo jako blesk z čistého nebe...