Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně

Tak ideály má skoro každý, kdo nastoupí poprvé do nějaké práce. Já si taky myslela, že jakmile otevřu ústa, tak všichni hned uznají, jak mám vytříbené názory a argumenty, a půjde mi to od ruky. Realita je jinde. Co člověk, to názor a nekonečný počet možností, jak věc řešit. A už mi začíná vadit, jak některé učitelky naříkají nad dětma, jak jsou hrozné apod. Přitom úroveň některých učitelek a systém, kterým jsou nuceny učit, ... děs. A učí. Každý jiný, kdo je nespokojený ve své práci a přesvědčený o tom, jaké má skvělé schopnosti (a chyba je ve vedení, ve spolupracovnících apod.) by měl jít s chutí dělat něco jiného. Jen učitelky nadávající na děti to nedělají. Tak to prostě nechápu.