Re: smutné dny

Ahojky,

Katko nic si nevyčítej...dítka prostě neuhlídáš...ikdyž chápu že si to dáváš za vinu a říkáš si kdybych to tam nenechala, ale kdybys to tam nenechala a měl to napsané někde v osudu, tak se stane něco úplně jiného...prostě dětským úrazům se někdy zabránit nedá ikdyž máš dítě téměř 24hod uvázané u nohy...navíc většina úrazů se stane právě pod dohledem rodiče kdy má dítě téměř při sobě...

Ad vývoj-myslím že jsme sice malí vzrůstem, ale jinak moc šikovní...krásně mluvíme, někdy až moc...vpodstatě zopakuje úplně vše, tzn i jakékoliv sprosté slovo a to zcela srozumitelně a když něco chce tak je schopná opakovat jednoa totéž tak dlouho dokola dokud to nedostane...někdy si říkám, že by to chtělo nějaký čudlík na vypnutí zvuku...Nočník se nám taky daří, vpodostatě když je klid, jsme doma, tak většinu dne jsme bez plíny a bez nehod, už si konečně i celkem sama říká, někdy se ale zapomene a během 1/2hod se 3x počůrá...horší je to s kakáním, to od té doby co nejsou plínky nějak psych.potlačuje, tudíž má strašně tvrdé malinké bobíky,bolí jí to, tahá se za prdelku, pláče, bojí se kakat do nočníku, tak jí dávám plínku aby se aspoň trošku občas vykakala...
Hraní doma s hračkama nás nějak neoslovilo...nejlepší je to venku,písek, voda, bláto apod...
Začíná se strašně prosazovat, nebojí se pustit do bitky o hračky se starší ségrou ani cizím dítkem, někdy se umí pěkně vztekat a někdy je úplně milovaná když rozdává pusinky a říká miluji tě..

Ale hlavně hrozně to utíká...čím dál tím víc si uvědomuju, že už nemáme miminko, ale osobnost, že starší ségra půjde do školy a nebude trvat dlouho a čeká nás stereotyp typu školka, škola, práce, úkoly, uvařit, vykoupat, spát...a těšit se na víkend, dovolenou apod...