Re: Život v konfrontaci se smrtí

Nemyslím si, že je dobrý, "tahat si práci domů" ať už dotyčný dělá cokoli... A je jedno, jestli to je hrobník, učitelka v mš, plastický chirurg nebo noční sociální pracovnice.
Já doma taky "nesmrdím" pokud to opravdu není nezbytně nutné. Pokud mají děti nějakou akutní bolístku, ošetřím je samozřejmě doma, ale pokud chtějí na masáž, beru si je k sobě do salónu.
Pokud sousedům akutně rupne v zádech apod, tak přijdou, ale většinou když jsou děti s někým venku nebo večer, když mrňousové spinkají.

Jinak to konfrontování se smrtí - no, bylo by dobré chápat, že smrt je vlastně součást života, přiznávám, že dětem vysvětluju odmalička, velmi brzy shodou několika okolností viděli, jak se zabíjí beránek, ačkoli jsme je před tím chtěli ochránit. Byl to velmi slabý odvar proti tomu, když jsme s mladší dcerkou nedávno viděly vyskočit kluka z okna