Re: Podle čeho poznám záludné slovní druhy?

Bulgur, v úvodním příspěvku by nebylo od věci uvést, jaké cíle má podle tebe založení diskuse. Neuvedla jsi nic o srovnávacích testech nebo o tom, že si přeješ primárně zanadávat si na to, jak jsou požadavky školy na děti nesmyslné. Dávám přednost konstruktivní rozpravě, ale i zanadávání je samozřejmě legitimní, byla bych však pro to, aby to zakladatel diskuse specifikoval rovnou a já tak měla jasno, do čeho se to vlastně zapojuji. Mimochodem i k tomu by měla sloužit jazyková výchova.
Domnívala jsem se, že ti jde o radu, jak dítěti pomoci najít způsob, kterým by rozpoznávalo nejednoznačné slovní druhy, a podle toho a vlastních zkušeností jsem odpovídala. Tvou odpověď jsem shledala neadekvátní (tvrději řečeno obhroublou a přezíravou) a hlavně jsem zjistila, že tvé cíle jsou poněkud odlišné, než jsem se domnívala. Ve zdejších diskusích není nic neobvyklého na tom, že podstatné skutečnosti jsou zakladatelem dodány teprve v průběhu diskuse a reakce na úvodní příspěvek tak ztrácejí smysl, bylo mou chybou, že jsem tuto okolnost nezohlednila.
O přínosu toho či onoho předmětu nebo látky pro život se diskutuje odedávna a relevantní argumenty jsou jistě na místě, potíž je, že se to často zvrhne do „matematiku pro život nepotřebuješ od malý násobilky nahoru, dějepisný data jsou k ničemu a proč vlastně trápěj ty chudinky děti tělocvikem a výtvarkou?“ Osobně při pohledu na to, s jakou úrovní vylézají absolventi, celkem ztrácím chuť brojit proti větší náročnosti a přísnosti, ale nechávám tuto oblast osobám pedagogicky zkušenějším. Ze svého laického pohledu dodávám jen poznatek, že podle mých zkušeností vzdělávání má i jistou „kultivovací funkci“ a že – jak už jsem se zmiňovala – to, že nevíme, k čemu přesně určitá vědomost nebo schopnost je, ještě neznamená, že je k ničemu. Ale o tom by nám měl říct někdo pedagogicky a v tomto případě češtinářsky vzdělaný a zkušenostmi oplývající.