Re: nemůžu kojit

Asi takhle:
Kdo nekojí s námi...

Některé maminky prohlašují, že kojení je pro ně vrcholně příjemný zážitek.

Malý hltající tvor, který mě ožužlával milionkrát denně, si to zřejmě taky báječně užíval. Já už méně. Kojení mi nevadilo. Ale bradavky rozžvýkané do bolava, mykóza jménem moučnivka a mléko, věčně prosakující skrz oblečení, bych si nechala klidně ujít.

Našla jsem si informaci, že jen tři procenta rodiček nejsou schopna kojit. Nekojící maminka si možná může připadat méněcenná, ale ženu nedělá matkou jen to, že její tělo tvoří mléko. A krmení umělou výživou má taky svoje klady. Například to, že miminko není odkázáno jen na maminku, nakrmit ho může kdokoliv jiný. "Sunarová" dítka se také lépe převádějí na pevnou stravu.

Kojení buďto jde nebo nejde. Nemá to vůbec nic společeného s charakterem nebo vůlí. Někdy mám pocit, že osvěta v této oblasti místy zavání sektářstvím. Výkřiky na agitačních plakátech v porodnici mě docela děsily. Třeba věta: Kojením dostává dítě od matky to nejlepší! A co všechna ta péče, láska a starosti? To je méně než sekret mléčné žlázy? Jsem si jistá, že ne. Život a spokojenost vašeho miminka ovlivňují úplně jiné věci než to, jaké mlíčko ho hřeje v bříšku.