Nejlepší první věty v knihách

Máte oblíbenou úvodní větu knihy, takovou, která vás okamžitě zaujme a přiměje se začíst? Bez ohledu na to, jaký je výsledný dojem z knihy jako celku (i když v následujícím seznamu jsem pravda až na výjimky vybírala ze svých oblíbených knih a autorů).
Moji kandidáti jsou následující, opomenutým se omlouvám a třeba je někdo doplní za mě.


"O mnoho let později, když stál před popravčí četou, vzpomněl si plukovník Aureliano Buendía na to vzdálené odpoledne, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led." (G.G. Márquez: Sto roků samoty)

"Byl jednou jeden Marťan jménem Michael Valentine Smith." (R. Heinlein: Cizinec v cizí zemi)

"Tyler mi sežene místo číšníka, potom mi Tyler vrazí pistoli do úst a říká, že první krok k věčnému životu je to, že musíš zemřít." (Ch. Palahniuk: Klub rváčů)

"Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby a jiná místa." (J. London: Tulák po hvězdách)

"Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku." (J. Wyndham: Den trifidů)

"Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém." (L.N. Tolstoj: Anna Karenina)

"A je tu měsíc, rozvalující se blahobytně a nízko nad obzorem v tropické noci, volá ze ztuhlého nebe do rozdychtěných uší tím starým známým hlasem v černých stínech, promlouvá k Temnému společníkovi ukrytému na zadním sedadle dodge Dexterovy domnělé duše." (J. Lindsay: Dearly Devoted Dexter)

"Můj bratr se zeptal svého vraha, jak hodná provést vraždu." (J.M. Simmel: Všichni lidé bratry jsou)

Amerigo Bonasera seděl v síni 3. newyorského trestního soudu a čekal na spravedlnost." (M. Puzzo: Kmotr)

"Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce." (D. Adams: Stopařův průvodce po Galaxii)

"Stoupáme?" "Ne, klesáme!" (J. Verne: Tajuplný ostrov)

"Nikdy," napsal Reginald svému nejmilejšímu příteli, "nebuď průkopníkem. Ranní ptáče všechno odskáče a osudem prvních křesťanů jsou nejtlustší lvi." (Saki: Léčba neklidem)
- ano, vím, že v tomhle a předchozím případě se technicky vzato nejdná o jednu větu, ale řekněte sami, nejsou úžasné?

"Ty hrůzy, jež neměly ještě osmadvacet let skončit - jestli potom vůbec skončily - začaly, pokud vím či mohu říci, lodičkou z listu novin, plující strouhou zaplněnou deštěm." (S. King: To)

"Bylo to prostě tak: vůně hořkých mandlí mu vždycky připomínala osud zbraňovaných lásek." (G.G. Márquez: Láska za časů cholery)