Re: Strachy pred narozenim druheho ditete

Jakobych cetla sebe pred rokem.
Dcera byla klidne hodne, spave miminko, usmevave slunicko, kouzelna princezna uz od narozeni. Krome trimesicni koliky zdrava, skvela, hodna.
Prali jsme si kluka. Na UTZ potvrdili kluka. Potom se syn, po celkem dramatickem porodu narodil.
Dcera byla moc rada, nezarlila, pomahala, vztah super, manzel nadseny pomhala, miloval ho od prvniho dne. Bala jsem se, ze ho bude uprednostnovat, protoze jednak se narodil kluk a i kdyz dceru zboznuje, tak neni jeji bio otec, ale ani tohle se nepotvrdilo. Mela jsem drobne trauma po porodu a mela jsem par tydnu problem se sexem, bala jsem se sexu a po sexu jsem se citila, jak pouzity hadr i kdyz jsem ho vlastne pred tim chtela a i se mi libil. I to se rychle upravilo. Ale co nam prislo do rodiny... U dcery jsem byla zvykla, ze se budi a lezi obces zaplace, kdyz ma hlad atd. jako kazde miminko. Syn se budil s jekotem, strasne jecel cele hodiny a bylo jedno jestli jsem ho nakrmila, prebalila, nosila v satku, jezdila v kocarku, bylo to strasne. Pozdeji se prilis neusmival a do dnes se rozhodne nebudi s usmevem, ale s revem. Ale diky tomu, jsem zjistila, ze mam toho nejlepsiho chlapa na svete, on se staral naplno, v noci vstaval i kdyz sel do prace, kdyz jsme se prestehovali a zacal jezdit a prvni jezdil v noci u rozvozu opilcu i s autama domu, tak ve dne se staral o maleho nebo se venoval male. Ted kdyz prijede, tak se cely vikend jeden den stara o syna a ja jdu s dcerou do kina a dalsi den naopak. Myslim, ze to hodne posililo nas vztah a nase nervy. Vydrzet to, bylo nekdy tezke, ale zvladnout se da vsechno, tak se neboj. Ja se ted akorat modlim, aby prisla dalsi dcera stejne povahy a nenarocnosti, jako prvni Ale skutecne se neboj. Ono to je treba spatne na zacatku, ale jak ditko roste, tak clovek vidi, jak je to cimdal lepsi.