Re: Ztracená důvěra

Možná ani tak nejde o důvěru, ale spíš o to, že zmizely tvoje iluze týkající se toho, že to je ten silný muž, který tu bude vždycky pro tebe, o kterého se budeš moct opřít...a ono ejhle, najednou se ukázalo, že je tu možná i pro někoho jiného - a možná i intenzivněji, nebo romantičtěji než pro tebe - pro tu chvíli. A to bolí - moc, nejenom protože jde o selhání partnera, ale taky protože se tím mění hodně věcí mezi vámi dvěma - alespoň ve tvých očích. Myslím si, že to má šanci na to, abys to překonala - ale asi je potřeba, abys váš vztah narovnala v té podobě, že budete oba stejně silní partneři, mezi kterými vztah funguje na základě toho, že oba chtějí a usilují o něj (a to vlastně už oba děláte). Určitě nějakou dobu potrvá to, než se přesvědčíš, že partnerovi můžeš věřit (ale vzhledem k tomu, jaké všechny kroky podnikl a nakolik byl upřímný, to nevidím jako nereálné), ale řekla bych, že podstatnou částí řešení problému by mělo být i to, aby ses necítila tak zranitelně a ohroženě. Jistě, takový úlet typu - s někým se mi dočasně povídá líp a chci s ním být v kontaktu víc než s tím doma - se může stát každému (i tobě), podstatné je, abyste oba věděli, že se toho chcete vyvarovat a proč. Myslím si, že bych tu důvěru budovala spíš do budoucna, než se snažila rozebírat minulost - odsmutni si to, jestli musíš, ale snaž se přeorientovat na to, co bude. Manželství není vakcínou proti "zakoukání se" (a kdoví, jestli o tohle vůbec šlo), mohlo by se to stát i tobě - zkus zvážit, nakolik bys pak situaci řešila a jak - a třeba i tím poměřit, zda řešení tvého manžela bylo čestné nebo nebylo...já bych ho viděla na to z těch lepších. Hodně štěstí!