Postinorová krize

Holky, mám problém. S přítelem jsem narazila. Jsem o 4 roky starší než on, je mi 29, a máme víc jak roční vztah. Už byly nějaké neshody, hlavně ohledně plánů do budoucnosti (chtěla jsem dítě, on ještě dlouho ne), ale podařilo se je zažehnat. Nakonec jsme se dohodli na nějakém plánu - děcko tak za 2-3 roky. Nějakou dobu jsem si myslela, že je všechno super, uvědomila jsem si, že je pro mě přednější než cokoliv jiného, tak si na něj počkám... před pár dny se nám protrhl kondom a já jsem letěla do lékárny pro prášek "po". A totálně mi ruplo v hlavě. Dva dny jsem probrečela, byla jsem na všechny agresivní, přítelovi jsem psala smsky, že jsem nešťastná, a jaký je důvod, a že takhle s ním nemůžu být, že odcházím. On odepsal jen, že se cítí hrozně špatně, jinak se neozývá. Bylo by lehké se za ním rozjet a obejmout ho, ale tohle by se vrátilo do starých kolejí. Možná mám prostě podprahový dojem, že když nechce vidět, jak se cítím, tak mě nemá dost rád. Ten kompromis, který jsme dohodli, mi přijde o dost větší ústupek z mé strany, ale udělala bych to pro něj - kdybych viděla dost zájmu o záležitosti typu rodina i na jeho straně. Zatím hrdě vytrvávám a čekám, jestli se něco stane. Těhotenství je ze hry, takovýmhle způsobem do toho fakt nechci jít. Ale jak tohle diplomaticky vyřešit? Co si o tom myslíte?