Chci si jezdit na svojí vlastní chatu, ale tchýně nesouhlasí

Já vím, docela jednoduše nazvané téma, je to i jednoduchý problém. Bohužel u nás se táhne už od roku 2009 a stále to nemáme vyřešený.
Problém je v tom, že moje rodina vlastní chatu na jednom místě už od roku 1960, jezdila jsem tam od narození a je to můj druhý domov. V roce 2009 jsem pozvala nevinně tchýni na zdvořilostní návštěvu a jí se to okolí natolik zalíbilo, že tam koupila chatu taky. V té samé vesnici. Přiznám se, že ze začátku jsem byla nadšená, tchýni a ostatní rodinu z manž. strany jsem měla velice ráda...v prvních letech jsem i dokonce hojně na její chatu jezdila, protože než se to předělalo k obrazu jejímu, byla tam spousta práce.
K nám na chatu ještě tehdy jezdili moji příbuzní, takže se to jaktž všechno zvládalo. Já sice dělala na dvou chatách, ale nějak se to vždycky dalo. Postupem času ale bohužel moje rodina doslova vymřela, takže už neměl "kdo na tý chatě dělat" krom mě a sestry a už to začínalo skřípat...
Po cca dvou letech, kdy jsem vůbec nezvládala (hlavně s miminama se moc práce udělat nedalo) naše chata šíleně zchátrala, zatímco tchýně chata se celá zrekonstruovala.. (Můj muž jezdí "logicky" pracovat ke tchýni na chatu, když jí zdědí..jejich slova). No a moje chata by se podle nich měla po 54 letech, co tam moje rodina jezdí, prodat...nebo teď říkala tchýně, alespoň uchovat pozemek pro děti.
No to mě dožralo doběla, takže jsem nelenila, objednala firmu a milá chata se bude bourat a následně stavět úplně nová. Sestra se švagrem jsou při mě, o náklady se podělíme.

No jenže jak teď s tou tchýní. Kdykoli se dozvěděla, že jedem k nám na chatu, bylo vidět, že je uražená. Pokaždý se chce s náma svést, cestou potřebuje aspoň 4 zastávky koupit tohle, tamto...volá, ať jí aspoň zalejeme rajčata, prořežeme stromy, vyplejeme tohle, posekáme tohle. A to po mně chce, i když jedu k sobě sama se dvěma malýma dětma a psem...Ona nikdy u nás na chatě NIC neudělala. Akorát si vzala skalničky každej rok, půjčuje si zahradní nářadí, který nevrací a pak dělá, že je její.
Já si jezdím k sobě na chatu hlavně relaxovat, miluju to tam, dělám si to tam po svém jak to vyhovuje mě, vracím se odpočinutá. Z její chaty se vracím vždycky totálně KO.
Prostě a jednoduše v zachování svého duševního zdraví, chci jezdit k sobě jak jsem byla vždycky zvyklá. A ona to ví, že jsem k sobě vždycky jezdila hodně.
Chce samozřejmě, abychom jezdili jenom k ní.
Stavět se bude, zakázka je už zadána a couvnout nehodlám.
Jak to ale oznámit tchýni, která s tím těžce nesouhlasí, i když jí do toho nic není? Je to moje věc, já vím, ale nechci jí vyloženě ublížit a zároveň chci, aby mě respektovala jako dospělou svéprávnou osobu, která si jednoduše může dělat co chce. Stejně tak jako ona si koupila a přestavěla svojí chatu.
K ní na chatu půjdu ráda, ale jenom na kafe a v rámci návštěvy posekám zahradu, ale tím to končí.
Jako ono to je v podstatě prkotina, ale já jsem dospěla do takovýho stadia, že když jedu k sobě, tak jí to tajím nebo i lžu, hlavně aby nejela s náma nebo nechtěla, abychom jeli k ní. A když pořád mluví o tom jak máme nechat ten pozemek (ví, že bude brzo demolice), tak mám strach říct jí pravdu, že budeme stavět...
Tchýně je typ krále - generála, co potřebuje mít přehled, co dělají její poddaní, ale ona o sobě jim říkat nemusí nic...je nervozní jakmile nás nemá pod kontrolou a já to chci rezolutně utnout.