Stydím se za osobní bankrot

Přeji hezké odpoledne. I proto, že se stydím, píši pod jiným nickem, ač sem chodím a přispívám již několik let.
Ani nevím, co vlastně čekám, je mi jasné, že mi řada dobrých duší napíše, že si za to mohu sama. Ano, mohu. Jen je mi teď hodně trapně. Bydlím na malém městě a už se to tady rozkřiklo. Někteří lidé nemají asi nic lepšího na práci než zkoumat web justice.cz. Když jsem zjistila, že tam je každý detail, udělalo se mi zle. Ano, je to moje chyba, moje blbost a moje problémy. Jen jsem o většině dluhů nevěděla, protože manžel měl finance pod palcem, mohla jsem se snažit o rozumnou domluvu, výčitky, brek, ultimáta, nic nepomohlo, aby byl ochotný hospodařit společně. On měl na starosti účty a já nákupy, jídlo, potřeby pro děti. Nevěděla jsem ani, kolik vydělává. Až po letech jsem zjistila, že spoustu účtů neplatil, upomínky přede mnou schovával. Došlo to až sem. Nemusím asi říkat, jaký dopad to mělo na náš vztah a důvěru.
Opakuji znovu - ani nevím, co vlastně tady od vás chci. Jen asi utěšit, že lidí, jako jsme já, je mnoho, že se nemám za co stydět. I když vím, že mám. Je to obrovská životní lekce.