Re: Nejlepe nic nemít

breburdo,

ale on se přeci starat nemusí.

Nemyslím, že bychom se o svý nejbližší starali přímo úměrně tomu, co nám dali.

Já jsem se starala (tedy abych byla přesnější, pomáhala jsem se starat) o velmi blízkou osobu, která mi za života hodně dala svou vstřícností a tím, že mě měla bezpodmínečně ráda. Veškerý majetek (kterého ani nevím, kolik přesně bylo) shrábli lidi, kteří se vcelku nerozpakovali pro dotyčnou osobu nepřeložit stéblo křížem s tím ,že oni přece by neměli čas na svoji zábavu. Já jsem nedostala ani fotku (a že teda zrovna o fotky bych byla stála).

Mrzí mě to? Ani náhodou. Co mi ta osoba mohla dát, tak mi dala za života a moc hmotnýho tam nebylo - přijetí, slušný zacházení, pochopení v době, kdy mi to sakra bodlo. Jaký majetek, i kdyby byl v řádu miliónů, by tohle mohl vyvážit?

Spravedlivě pověděno by ti dědicové mohli právem žárlit na mě, protože jsem dostala něco, co mi nikdo nevezme, nemusím z toho platit dědický daně a je to mnohem cennější než cokoli hmotného mohli dostat oni - a oni dostali jen ten majetek.