Re: Co neříkat rozvádějícím se?

sovice, podepsala bych vše, bezezbytku vše, cos napsala.
Ano, chyby jsou na obou stranách, ale pokud do toho někdo hodí vidle, jak se říká, nezmůžeš NIC. mANžel odešel za štěstím na mé mateřské s druhým dítětem, milenka byla rovněž ve všem lepší. Jako jo, já vím, že jsem si ho měla více hledět coby partnera (a vracelo se mi to v tom sebezpytování furt), ale jaksi s ročním dítem a chozením do práce jsem na rezervy měla právo. Nejsem dokonalá vůbec. Neoplývám mnoha schopnostmi, ale s malými dětmi a finančními problémy jsem byla dost bezbranná.
Sousedku opustil manžel v šestinedělí. I ona má rezervy . Pochopitelně.
Kamarádek mám takových vícero, je to jak přes kopírák, po druhém dítěti bere chlap často roha....za dokonalou milenkou, dost často milenka má kariéru, je schopná, ale nestihla dítě a rodinu, tak loví....a blbě se jim konkuruje, no . Zvlášt s těmi chybami, když ty milenky jsou tak dokonalé, chápavé....já ty chlapy i chápu. Jistě, že chyby jsou na obou stranách, ale ta distribuce je nepooměrná a TOHLE BYCH V NEŘÍKÁNÍ ZAŘADILA NA ČELNÍ MÍSTO.

Jo, taky mám autoimunitivní onemocnění. Ale nejsem sangvinikj, jsem melancholik....ale to jsem byla vždycky.

Že člověk nemyslí na děti je blbost. Stavěla jsem se na uši. Kvůli dětem. Kdyby neměl člověk děti, zachovám si mnohem více hrdosti a jsem mnohem radikálnější. U nás by to stejně Vyšlo na stejno. nA DĚTI nemyslí ten, co odchází za hlasem svého srdce. Myslím, že kdyby myslel na děti, hlas srdce k němu s dětma ani nemá šanci proniknout