Re: Renesance frontální výuky?

Ono to má cenu, je to celkem vydatné cvičení, jak se naučit vycházet s lidmi, se kterými vyjít musíš, protože ti je napařili někde vyšší mocí, a ti lidé tě brzdí, otravují, dělají naschvály a nějak to musíš zvládnout. Občas to má cenu i jako rámec, aby děti viděly, co taky je nebo není možné, že třeba zatím co já si myslím, že zeměpis je úplná blbost, protože mi to doma říkají rodiče, tak Jarda ví, že vedle nás je Německo a přes něj se dojede do Francie a dokonce umí najít na mapě, kudy vede dálnice, protože ta dálnice má takovou jako značku (WTF?).. Když ve skupině pracují rovnocenní partneři, učí se efektivní spolupráci, můžou přijít na to, že spolupracovat je výhodnější (ono je to výhodnější, i když musíš táhnout "přítěž", jenže tohle je celkem obtížné pro děti k pochopení, zvlášť pro ty dnešní, které jsou vedené k extrémnímu egocentrismu a tvrdosti k ostatním). Má to smysl, když se to nezvrtne ve vylepování papírů na jiné papíry.
Ale pravopis tak naučit nejde, ani násobilka, ani rýsovat, ani zakreslit pozorované, nejde tak naučit číst, řešit rovnice, zapamatovat si, jak se počítá trojčlenka.. to jde udělat jen jako potěmkin a za výsledek si vzít ty děti, které se naučí trojčlenku i v hodně ztížených podmínkách a u těch, co se nenaučí, říct,že to vlastně nevadí, že zase umí něco jiného, třeba smát se.