Divá Báro, z první odpovědi opravdu nebylo zřejmé jakou formu zapojení rodičů potřebuješ/očekáváš. Ok, takže rodič se má jen zajímat o to, jestli dítě má úkol? To snad normální rodič dělá u všech předmětů, nejen u angličtiny?
Přesto si stále myslím, že pouhým domácím doplňováním I have/He has se dítě tu angličtinu nenaučí.
HDE nemůžu srovnávat s jinými systémy, znám totiž jen toto. A mám teda doma dva velmi úspěšné egzempláře. Nevím, zda ten systém je samospásný. Vím však bezpečně, že se v něm nedělají věci, o kterých píšeš Ty a Termix. Tedy, nejsou žádné domácí úkoly, nikdo se neučí slovíčka a nevysvětluje se gramatika. Ono se v tom cizím jazyce žije. Funguje to velmi dobře.
Názor na přístup učitelů v ZŠ se utvářel nějak časem. Do první třídy jsme všichni ty děti vedli plní pozitivního přístupu, že. Pak to ale začlo. Jeden příklad za všechny, z hodin angličtiny, kterou sama učíš, takže můžeš posoudit. Při přechodu na druhý stupeň dcera nafasovala na agličtinu novou učitelku. Jako první úkol jim zadala "projekt". Měli si napsat a před třídou odprezentovat téma Mé oblíbené zvíře. Moje nadšená a angličtinu do té doby milující dcera v té době za sebou měla 7 let Helen Doron. S vervou a nadšením téma zpracovala a odevzdala. Na prezentaci před třídou už nedošlo. Místo toho ji učitelka před třídou setřela a doplnila kázání o opisování z internetu, které bude postihovat pětkama. Od té doby měla dcera v hodinách nulovou aktivitu, ovšem všechny testy na 100% a učitelka se veeelmi divila, proč s ní nechce dítě spolupracovat a reprezentovat školu na jazykových soutěžích.
Takže tolik asi ohledně mého názoru na Zš.
K rovným podmínkám asi tolik. Více než 10 let pomáhám dětem ze znevýhodněného prostředí. Jsem v kontaktu s řadou jejich učitelek. Bohužel, i dámy, které považuji za zkušené odborníky a příčetné pedagožky si nejsou ochotné a schopné přiznat, že nehodnotí rodiče ale mají hodnotit výsledky dítěte. Takže mě tady Vaše připomínky nešokují, jsem zvyklá.
Je to všude, je to ve všech předmětech. Napsat na PC, zjistit na internetu, vytisknout, přinést do školy 5 pecek různého ovoce, naučit se zpaměti básničku ve věku, kdy dítě ještě nečte, angličtina, němčina a nezapomeňme na never ending story českého školství, což jsou kaštany a podzimní listí! Vyžadujeme, hodnotíme, škatulkujeme, navíc s přesvědčením, že spravedlivě. JAk by přece k tomu přišly děti s normálním rodinným zázemím, kterým se rodiče doma věnují, že.
Ve finále děti končí ve škole ve 12, nejpozději v 1 a od rodiny se očekává důkladná, pečlivá a hlavně důsledná příprava? Absurdní.