Re: Rozvod - jdu se vyplakat II.

despi, to je normální, tyhle pocity.
A tenhle vývoj (u vás doma) se dal čekat. Všechno je jinak.
No, projít tím je hodně hodně těžké, hodně těžké. Přijmi jakoukoliv pomoc, aby ti bylo líp.
Pokud máš určitou víru v cokoliv, zkus to trápení dennodenně tomu, v co věříš, odevzdávat, zkus se jakoby ponořit do toho života, zkus se nebránit, jakoby jen plout s proudem.

Ať to dopadne, jak chce, tak do roka to bude všechno v tobě (a možná i reálně) jinak.
Uvidíš.
Bude ti mnohem mnohem líp...zkus se nebránit tomu víru událostí, na které už nemáš vliv, jediné, nač máš vliv je to, co se děje u tebe. Ve vnějšku, ale i uvnitř.
Procházíš několikafázovou ztrátou jistot a iluzí.
Někoho to nevezme tolik, pro někoho je to skoro horší, než smrt.

Už jsme to tenkrát psala, piš dopisy, které neodešleš, SMSky, které nepošleš. Manželovi, Životu, osudu, sobě... nenechávej si ty silné emoce v sobě.
Zpívej, křič, běhej, sportuj, vyventiluj to.
Bude se to měnit, bude to někdy jak na houpačce...ale bude se to postupně lepšit.
A uvidíš.
Zkus všechno pustit, všechno jakoby "odevzdat", to je dobrá berla...hodně to pomáhá, najednou člověk jakoby ví, že to nemusí řešit, že se to vyřeší jakoby za něj. nemyslím úplně technické věci, myslím celou situaci...protože člověk musí normálně racionálně žít samozřejmě.