Senioři umírají na samotu

Mluvila jsem s ředitelkou jednoho domu pro přestárlé. Ptala jsem se co potřebují. Pry nic. Lidé je zahrnuli pomocí od roušek po jídlo. A to co ti staroušci potřebují jim nikdo nedá. Zůstali odřízlí od svých příbuzných, řada z nich není schopná ani telefonovat. Jsou izolováni od sebe navzájem. Pecovatelky se snaží byt s nimi co nejméně, aby je treba nenakazily a nestihaji. Uz deset dní čekají na vysledky testů jedné osetrovatelky. Vsichni trnou, kdo to tam zavlece a zabije je vsechny. Polovina pecovatelek utekla na OČR, nebo nemocenskou. A ti starousci zcela dezorientovani situací apaticky leží nebo sedí na pokojích. Obvolali vsechny příbuzné s nabidkou veškerého servisu a vybavení, pokud by si chtěli maminku/tatinka vzit dočasně domu. Ani jeden. Chápe to, lidé musi pracovat, atd. Behem dvou týdnů se jejich zdravotní stav horší pred očima a není to virem a je to hrozně smutné.