Re: Učení se cizímu jazyku ve středním věku

madelaine, celé jsem to pročetla a nedá mi to nereagovat.
Není to jen na Tebe, ale i na ostatní.

A třeba FEDERIka, roky tu píše, že ji njede matika, jestlipak, kdyby se to měla naučit by to udělala....., nebo ji ten jazyk nešel jako ta matika? Těžko.

Diskutují tu samé dámy co jim to jde samo, nemají s tím problém. Vůbec se nedokážete vžít do toho jak to třeba mají jiný. Ta bezmoc, že s tím nejde skoro NIC dělat.

Možná by se chtělo zamyslet nad tím, jak může zakladatelka vědět, že se tomu doma nevěnuje.
Podle mě má spíš problém co jsem měla já.

To, že se to doma neučím jsem poslouchala celou Sš, pak kdysi 1992-94 na jednom kurzu z kterýho mě vyrazili, že se doma neučím. Nespravedlivé nařčení- doma jsem se tomu věnovala min. 1-2h denně, NIKDO mi nevěřil. Pak se se mnou chvilku učila po odpolednách mamka, věděla , že to doma odpoledne umím. Druhý den 4-5. Pak v tom 93-94 to zkoušel manžel, že to se mnou trénoval, klidně celý odpoledne, čas na to byl. Druhý den úplně vygumováno. Nakonec mě vyrazili pro ignoranství. Ten pocit byl opravdu hnusný.

Tak jsem se rozhodla, že UŽ NIKDY SE UČIT JAZYK NEBUDU. Neslyším to, plete se mi to. Písmenka o tom ani nemluvím. Pořád mě někdo obviňuje, že tomu nevěnulu ani hodinu. To opravdu nemám za potřebí a ten čas lze strávit jinak, když to stejně nemá efekt.

Pak syn nastoupil do první třídy. Byla jsem s ním na vyšetření v PPP. A buch ho. Nejen syn,ale i já: DYSLEKTIK a DYSORTOGRAFIk, velmi silný. Syn to má půlku mého problému.

Nastoupila jsem do kurzu AJ v knihovně(je to 5let), jen tak pro zábavu, slibovali konverzační AJ na dovolenou- koupit pohled, jídlo a domluvit se na cestě. Říkám si zkusím to. Pokud se nebude moc psát a je to pro důchodce to dám.
Jedeme teoreticky podle učebnice, ke které mám ještě 5cm šanon kde čeho- jídlo, oblečení, moje práce, kavárna ve městě, proč bych ji doporučila, můj super den v týdnu a podobný kravinky:


Teď se pobavíte, protože mám za sebou z tohoto 5lekcí, ale to umím perfektně.
Nikdo na mě nespěchá.Poslechy máme, ale dokud to neuslyším, nikdo nepočítá, že to budu slyšet hned.

3 roky se mi pletli číslovky 5 a 8, proč nevím.

prohazuju písmenka, po těch 60minutách si lektorka vezme sešit a co jsem napsala rukou mi opraví, protože prohazuji písmenka. Poznala sama, že jsem DYS a chtěla vědět co mám a podle toho mě učí.
U všeho i jednoduchého mám napsanou výslovnost po svém. Vůbec se nepočítá s tím, že bych to bez toho přečetla hned, časem jo.

Díky koroně mám nyní individuál. Jo je to super, umím co umím. Jedu v poučkách. Jak a na co to mám aplikovat, jak to není totiž logické, mám problém. Učím se denně 1 rok 2h denně, pak 1h a nyní min. 30-60minut. Občas ne.,ale nyní už si to můžu dovolit.

Synové si občas dělají legraci,ale občas je nachytám i manžela s C1.Protože to kde jsem v učebnici, neznamená, že neumím něco navíc.

Takže než se začnete někdo obviňovat, že NIC nedělá ověřte si to, opravdu může dělat moc.