Pochopení pro filmové záporáky a soucit s nimi

Stalo se vám někdy, že jste chápali postoje a jednání záporných filmových postav a měli pocit, že ti, kteří jsou prezentováni jako ti "dobří" oněm záporákům ublížili, a že se všichni tváří, že je to tak v pořádku, zatímco vám to v pořádku nepřijde? Uvedu dva příklady.

Příklad první:
Pohádka Jak se budí princezny.
Starší princeznu Melánii "podvdala" mladší sestra Eliška. Z mého pohledu ji tak odsunula do škatulky starých panen a zhoršila jí výhledy na dobrou partii. To mi nepřijde fér - Eliška se mohla s budoucím manželem dohodnout, a než se vzali, mohli najít vhodného manžela i pro její sestru. Nechápu, proč žila Melánie v té své zřícenině - do svatby své sestry přece musela žít na zámku, kde vyrůstala. Pokud tím zámkem byl ten, v němž je teď Dalimil s Eliškou, pak je skutečně divné, že trůn i přes sňatek druhorozené nezůstal prvorozené Melánii. Pokud to bylo Dalimilovo království, proč není Melánie doma, kde vyrůstala, a nezdědila tamější trůn? Co mi uniklo?

Příklad druhý:
Film Kočka na rozpálené plechové střeše (mám na mysli skutečně film, ne divadelní hru). Prvorozený Gooper je vykreslen jako hamižný a vypočítavý prevít. Přesto ho chápu, když v slzách vysvětluje otci, čím se cítí být zklamán. Odmala byl zvyklý poslouchat "Velkého Šéfa". Otec mu přikázal, ať vystuduje práva, žije v Memphisu, ožení se a má děti. A Gooper jednoduše doufal, že když bude tátu poslouchat a udělá, co mu otec nařídil, že to táta ocení a že ho přizve ke správě rodinného majetku a třeba k podílu na něm. Místo toho otec nepochopitelně upřednostňuje floutka, který umí akorát hrát fotbal a chlastat. Je vážně Gooper tak odsouzeníhodný, když čeká, že by mohl jednou z rodinného majetku mít víc než jeho bratr Brick?

Poznámka: Nejsem nejstarší ze sourozenců a ne, nic podobného se mi nestalo. Přesto s oběma záporáky svým způsobem soucítím.