Re: Příroda očima postiženého dítěte

Víš, Tvoje texty v téhle i té druhé diskusi, kterou jsi založila, jsou psané dost nešťastným způsobem.
Postavené na bolestínství, phishing for regrets, stavění se do role oběti "všech ostatních zlých a zlého" a zříkání se zodpovědnosti za sebe sama. A na vydělování lidí s postižením jako jakési specifické rasy, kolem které jsou jacísi "oni, lidé".
Takový ableismus naruby, plný předsudků a občas až určité nenávistnosti k lidem, kteří "k nám" nepatří. Věty jako "klima tam mě přinutilo se sebepoškozovat...", "lidem není příjemný vidět dospělého na čtyřech..." jsou určitým způsobem pasivně agresivní. Přestože samozřejmě spousta věcí je nelehkých, spousta lidí je nepříjemných... tak označit tak všechny a všechno je určitým tlakem na vzbuzování pocitu kolektivní viny.
A tak tohle nehlášení se k sobě samotné (protože ve skutečnosti je to "já" se ostýchám před lidmi klečet, "já" vnímám to prostředí tak špatně, až jsem to řešila sebepoškozováním...) prostě působí nepříjemně. Na druhý straně je super, žes napsala zrovna sem. Na fórum, který není selektivní jen "pro nás, lidi s postižením", pokud možno s dovětkem "které ti zdraví nechápou, nemají rádi a tak vůbec". Chápu to tak, že třeba v tý selektivní bublině taky zas úplně být nechceš. A těším se, že sem budeš psát dál, jsem moc ráda, že ses tu objevila :)

Bohužel, tím domáháním se politování od sebe odstrkuješ normální lidský soucit. Ve smyslu sou-cítění, možnosti nechat jiné lidi spoluvnímat Tvé pocity. A to samozřejmě i ty špatné, i ty velmi špatné, velmi smutné... ale ty autentické, Tvoje, ne jejich uměle vytvářený slzoždímací odraz. Litování je jen chabou náhražkou toho, co by Ti ve skutečnosti bylo možné dát.

Ani tenhle Tvůj příspěvek není věnovaný přírodě, resp. lásce k přírodě. Příroda je tu zase kulisa a kompars pro prostor ukázat se v politováníhodné pozici. Proč? Je to poloha, ve které je Ti příjemně? Těší Tě to politování? Jestli jo, tak samozřejmě v pořádku :) Ale na mě Tvoje texty prostě podprahovou spokojeností nepůsoběj.

Vozík - je jen vozík. Je to zdravotní pomůcka, ne charakterovej znak. A míra pohyblivosti těla nijak nesouvisí s lidskou hodnotou. Mně je za těmi texty, které se mi nelíbí, něco na Tobě fakt hodně sympatický, ale hrozně to schováváš za balast, za hry na oběť.

Jeden můj kamarád mi nedávno napsal text, který k tomu řekla bych docela sedí.
"No, popravdě myslím, že dost lidí mají tendenci se ve smutku zahrabat a řada z nich si udělá z neštěstí jistou část své osobnosti a těžko se ji vzdávají. 🙂 Myslím, že v nějakém, alespoň drobném ohledu, to děláme každý. Je velmi lákavé se identifikovat s nějakým svým traumatem ať jako oběť, nebo naopak, jak hustě jsme to zvládli, i když to bylo tak těžké... každý to asi v něčem takle má. Záleží, jak je to významný faktor té které osobnosti."