Re: Příroda očima postiženého dítěte

Kat, myslím, že ono je nakonec nejlepší mluvit jak zobák narostl. Léta pracuju na jednom projektu s vozíčkářem a nejdřív jsem si dávala pozor, aby neříkala věci jako "neříkej hop dokud nepřeskočíš".

Pak do projektu naskočili lidé s daleko komplikovanějšími osudy a všechno si neohlídám, takže si dávám pozor na jazyk jen u těch nových a u kolegy na vozíčku už vůbec ne a nevypadá to, že by si mou neohrabanou mluvu bral nějak osobně. Holt takhle mluvím, ale nic to neznamená, není to z mé strany nerespekt, ale prostě jen fráze.