Re: Je zlatokopectví úspěšnou životní strategií?

"...a ti 16letí a jiní hlídači taky chodili s dítětem k doktorovi, na rovnátka, vybírali školku/školu, nakupovali zimní boty, jezevčí lebky a tak?"

Žženo,
s dítětem k doktorovi u nás chodila nejčastěji babička, pak jeho otec, já nejméně často. Když byl ve 4 letech v nemocnici, já tam s ním byla jedinou noc, zbytek dnů tam s ním byl otec. Se slepákem do špitálu ho také vezl otec. A díky osvícené dětské doktorce už na druhém stupni mohl chodit sám.
Školku nevybíral nikdo, dítě jsme zapsali do té, co byla nejblíž, školu si vybral sám a k zápisu s ním šel, světe div se, otec.
Podotýkám, že by to samozřejmě nedělal, kdyby nemusel. To, že svého času odmítl jet v noci s dítětem na pohotovost byla jedna z posledních kapek před rozchodem. Dělal to proto, že MUSEL. Proto, že jsem to neudělala já a zrovna nebyl po ruce nikdo, na koho by to mohl přehrát. A on dobře věděl, že to neudělám.
Nicméně můj exmanžel je specifická kategorie, navíc je invalidní důchodce. Muži, které mám na mysli, když píšu o těch, co to dělají automaticky to tak nedělají z donucení, ale prostě proto, že jim přijde normální a přirozený tyhle věci sdílet v rámci celé rodiny.