Re: Neumím jenom odpočívat, nebo co mi to je?
Oranžová, ty myslíš, že je něco jinak než jindy nebo než dřív?
Nechci bagatelizovat tvůj problém, ale na všechny je toho moc, všude jen špatné a děsivé zprávy, samý covid a člověk nic nemůže a už ani nemá chuť plánovat, k tomu podzim, málo světla, furt prší, člověku se ani ven nechce.
Nevím, jestli se mi podaří vyjádřit myšlenku, ale debatu v podobném duchu jsme vedly nedávno s mamkou. Říkala, že chápe, proč jsem jiná než celá familie, že mě tam posunul Ríša. V mládí žila v křeči, povinnosti, ve strachu, z otce, mužů, nadřízených, komunistů, později podnikala a furt měla strach, že něco zkazí, s lidmi zákazníky i zaměstnanci, s papírama, účetnictví a tak, pak měla strach z důchodu, že se zblázní nebo se s tatou zabijou, což chvíli i tak vypadalo, no zklidnilo se - za cenu "kousnout se do jazyka". Teď popírá všechno, nic nemá smysl, jedině péče o Rišku. A on nám roste před očima, což je samozřejmě super, ale ona o něj opírá svůj pocit potřebnosti.
Je to vlastně takový nihilismus. Mě docela pohltil v pubertě. Pak byly lepší časy, pak velké stresy s Riškou a konečně ten nalezený klid. Určitě byl spojený s tím smířením, taky se tu už psalo. Nechci, aby to znělo jako výmluva, nejlepší rada pro práci s autistou byla hodně přehrávat, ta práce s emocemi má být až patetická, tak se stalo už zvykem, že ácháme nad svitem sluníčka, kytičkou, koťátkem, jídlem, spočítaným příkladem, obutou ponožkou atd. :)
Díky tomu už nemám dost energie na jiné vymoženosti a kašlu na ně, můj život je radost z maličkostí, nebo jen "malá pohoda", třeba včera, po výborném obědě jsem odpoledne strávila čtením, háčkováním a pospáváním, večer jsem byla tak vyodpočívaná, že jsem dokonce bleskově uklidila. Riška u xboxu celé odpolko, no bóže, jeden den se to nezblázní, on je spokojený a miluje mě :)
Nevím, jak moc filosoficky to myslela Ruth, někde ze začátku diskuse.. Mě napadlo hned tohle.
A určitě všichni mají pravdu s tou přírodou. Popravdě jsem se ve třiceti taky nerozplývala nad každým lístečkem, ale teď! je příroda balzám a lék na všechno. Stále žasnu, jak na výletě po chvilce chůze v lese, nastane v hlavě prázdno, čisto a ten pocit miluju, prostě jen "jsem" a rozhlížím se kolem..
Odpovědět