Re: Neumím jenom odpočívat, nebo co mi to je?

Rišulko, řekla bych, že tohle je jiné. Nihilismus a takové splíny jsem mívala už v dospívání, nechtěla jsem třeba mít děti, protože "proč je přivádět do tohoto zlého světa".... nad lístečky a přírodou jsem se rozplývala také už od té doby, proto jsem prakticky všechen volný čas trávila na vandrech. Ale tyhle pocity, kdy je člověk věčně unavený, to jsem poznala až po epizodách deprese. I dřív jsem bývala dost unavená, ale je rozdíl, když se ta energie nějak nedoplňuje, přestože člověk odpočívá. Je to hodně o stresu.
Ta míra je hodně individuální. Momentálně bojuji se syndromem vyhoření a měla jsem takovou debatu s mojí paní na úklid... Minule si stěžovala, že má oslabenou imunitu, teď říkala, že OK, ale že má únavový syndrom. Tak jsem se v duchu usmála ... takový únavový syndrom bych chtěla mít. Ona celý den (jakože fakt 8 hodin) u mě lítá jako hadr na holi a dělá to pravidelně co 14 dní u mě, a ještě kromě svého plného úvazku uklízí v dalších 2 domácnostech. Já s tím vyhořením jsem schopná tak max vyluxovat jednu větší místnost a pak si jdu lehnout. Pracuju z domova, tak z 80% právě z postele, při sezení jsem za chvíli unavená. Muset dojíždět do práce, tak si snad nechám napsat ID. Do všeho se musím strašně nutit, všechno mi trvá 5x déle, než když jsem v normálu. A dělám jen to nejnutnější. Jako jsem posledních 5 týdnů ještě nemocná s dutinama, to na věci nepřidá, ale i v dobrém stavu tu energii prostě nemám. Za celou neděli prostě max posekám trávu a konec. Jo a věci, co mne dřív bavily, mne už nějak tu radost nepřinášejí - to je ten problém. Mě dřív bavil i ten úklid i vaření. teď už mne nebaví ani ta příroda. Je to nesrovnatelné.
Ale kdybych nemusela pracovat, ulevilo by se mi hodně. Není to vyloženě endogenní, má to příčiny v dlouhodobém přetížení.