Re: Nejranější vzpomínky

A tak možný je asi všechno, jsou lidi, kteří si pamatují vše, naprosto. Jsou to anomálie, ale existuje to. Nějaká paní a kluk, viděla jsem o nich pořad. Ale nepamatuju se jakou měli nejranější vzpomínku.

"ví kudy jeli a dodává, že se divil proč touto cestou."

A jak to jako posoudil, že jedou cestou k divení? On znal lepší? Když to byla jeho první cesta? O cestě mu mohli vyprávět, to zní logičtěji, že mu řekli, že jeli tou cestou, protože... a nejeli jinou.

Já mám nejranější vzpomínku jak sedím u určitého stolu v určité místnosti a svého pocitu konkrétního jídla, které jsem nechtěla jíst, neuměla jsem vysvětlit proč to jíst nechci (důvod byl určitá forma jinak běžného jídla). Vím kde to bylo a proč jsem tam byla. Takže je ověřitelné, že mi opravdu byly přesně 2 roky. A určitě hrálo roli, že jsem byla poprvé bez maminky.

Další vzpomínku mám na cestu autem do nebo z porodnice, kdy jsme jeli s tátou pro maminku s novorozeným bráchou, ale o tom mi už mohli vyprávět, tam to jisté není, ale to už mi byly skoro 3. A pak různé střípky, barevná sklíčka v okně u kapličky, dědova dílna než se přestěhovali jinam, to jsou taky staré vzpomínky.

Ale u té první vzpomínky, z toho neexistuje fotka, ani to nikdo neví, ten můj pocit, takže to mi vyprávět nikdo nemohl.