Re: Nejranější vzpomínky

V den mých třetích narozenin zemřel děda mého otce, kterého si pamatuju jen z obrazů, fotek a vyprávění. Ale mám jednu vzpomínku, jak s otcem stojíme na schodech v dost tmavé chodbě a tenhle děda předává otci síťovku s banány a vedou spolu celkem zrychlený hovor o nějakém doktorovi. Pamatuju si spíš pocity a pachy, cizost, starobu a hnilobu, to schodiště úplně vidím, detaily, kov a dřevo.

Prý jsem byla jako děcko na umření, děda nám domluvil doktora Klose a ten mi určil celiakii a dietu. Asi jsem jediný vyléčený celiak na světě.. Nemám žádné potíže, ani si to nepamatuju, krom této vzpomínky. Takhle to mám odposlouchané od našich, trvají na tom a prý jim tehdy ten dr řekl, že jako dítě podchycené včas se toho můžu zbavit, což se tedy povedlo. Myslím, že jsou k tomu nějaké poznámky v mém dětském deníčku, který mamka psala celkem poctivě až do první menstruace.
Ty banány jsem prý jedla málem jako hlavní složku potravy asi do osmi let. Na to si opravdu nevzpomínám, jen vím, že nyní mám k banánům odpor, natahuje mě i jejich vůně - rohlík na svačinu v jednom sáčku je pro mě nepoživatelný (třeba na výletě), nebo některé gumové bonbony mají příchuť banánu, to nesním ze sáčku nic.