Re: Uz to neni vtipny...Bojim se o dusevni zdravi..

Jsem ráda, za učitele u nás na škole. Snaží se dětem pomáhat, konají doučování, osobně. A hodiny mají vedený vážně moc pěkně. Klobouk dolů. Mám od nich úžasnou zpětnou vazbu co se syna týká. (A že mám doma "exota") Nervy tečou všem, naprosto tě chápu, já už jsem měsíc doma, v posteli a zlepšení zatím na nule, a přiznám se, že ač mám pouze ležet a vylézat jen na záchod, tak můj velký prohřešek, který mě fakt pomohl, bylo to, že jsem vzala knížku a kafe a šla si číst před barák na lavičku. Jsem hodně aktivní člověk, milující společnost lidí a tohle všechno mě straaasne ubíjí. Nad vodou mě držela práce. Řadu nemám, možná si každý den dojít do krámu pro nějak maličkost. Malovat před barákem stromy a paneláky. Těžko říct co pomáhá, když už nepomáhá nic.