Příběhy řízkové

Tak jsme si užili pěkný rodinný večer nad obalováním řízků. Obě děti mají před sportovním víkendem (kdoví, jestli ne posledním na bůhví jak dlouho), syn odjíždí brzy ráno na oba dny, dcera má turnaj jen zítra přes den, my s manželem během něho chystáme malý výlet. Takže se nám všem budou hodit řízky. Správně jsem nakoupila jak vepřové maso (nutné pro manžela, chce i syn), tak kuřecí (nezbytné pro dceru, syn si taky dá), ovšem jako vždy jsem ho nesprávně naklepala (manžel trvá na masu rozmláceném na tloušťku papíru), potom jsem zjistila, že strouhanka je plesnivá (to se mi dosud nikdy nestalo), proběhla diskuse o obalování do kukuřičné strouhanky nebo dokonce rozdrcených cornfalkes (líbilo by se dceři, syn a manžel proti, pro dnešek zamítnuto, namleta nová strouhanka ze starých rohlíků) a debata, jestli je možné osmažit synovy řízky ještě dnes, než půjdu spát (např. v 11), nebo se budou smažit v pět ráno a kdo to udělá (syn je ochoten si to udělat sám, já nejsem ochotná věřit, že to stihne společně se vstáváním a spol.) ... Takové vzrůšo, kvůli troše masa v obalu Máte taky svoje řízkové rodinné spory nebo zvyky, přes které nejede vlak? Co ještě kromě masa děláte v trojobalu? Já mám moc ráda obalovaný květák, chutnají mi i žampiony a sýr, ale doma to dělám málo, spíš si dám tyto dobroty v restauraci. Úžasné jsou řízečky z lesních hub nakrájených na plátky, ale to je příšerná piplačka, to nám obvykle vyrobí moje mamka, když jsme v "sezóně hub" u ní, letos to bohužel neklaplo a ani sami jsme dost hub nenašli ...