Re: Mely jste někdy platonickiu nešťastnou lasku?

Valkýro, taky jsem nikdy nezažila nějakém mateřské pocity. Furt jsem po porodu prvního dítka čekala na tu vlnu mateřské lásky, která se ve mně vzedme a ono nic. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem si na malého "vetřelce" jenom zvykla a to, že dítě bylo na mě totálně závislé, mě naplňovalo spíš zděšením než nějakou ohromnou láskou. A bylo strašně namáhavé o dítě pečovat, bralo mi to všecky síly. Teď, když jsou děti dospělé a samostatné, dá se s nimi normálně mluvit a nemusím se o ně starat, mám k nim dále lepší a laskyplnejši vztah než když byly mimina a jen řvaly, spaly, jedly a kakaly do plinek.
K cizím dětem pociťuji spíš velký odstup, žádnou něhu k nim necítím, spíš jsou mi nepříjemné a neumím s nimi jednat a mladí kluci tak od 18-20 se mi třeba líbí, když jsou hezcí, nic mateřského k nim necítím. A líbí se mi i některé holky, řeknu si, ta je ale hezká, má krásné oči, vlasy, obličej, postavu. Necítím nic mateřského, spíš se mi líbí z estetického hlediska.