Náš život s Helenkou, přestože nás vychýlil dočasně z osy, se před nadcházejícími prázdninami počal vracet do starých kolejí.
Jedna z věcí, se kterou jsme nepočítali, byl stesk. Taková přirozená věc, řeknete si možná, a oni s ní nepočítali! Inu, každá zkušenost přichází někdy poprvé…
Jsem trochu v rozpacích, když mám psát, jak to bylo dál. Až dosud plynul náš život klidně, zvolna, a vzpomínky se mi vybavovaly snadno. Příchodem Helenky se mnoho změnilo…
Do našeho váhání přišel telegram ze severních Čech: Ve věci NRP volejte… (tel. číslo).
Věděli jsme, že teď se nejméně 3 měsíce nic dít nebude, protože aktiv se přes léto neschází. Naši kluci už pomalu přestávali věřit tomu, že někdy přijde ta avizovaná holčička, omrzelo je donekonečna se vyptávat, jaká bude, a těšili se na prázdniny.
Naše holčička mohla přijít - zbýval už jen poslední důležitý krok : připravit rodiče.
Dětský domov byl nevlídná budova, tak nevlídná, až nám z toho bylo úzko. Paní ředitelka nás přivítala, no, řekněme, bez přehnaného nadšení.
Nakonec, když jsme si ty dotazníky přečetli, jsme přece jen to dítě, tu holčičku, která má k nám přijít, vymezili trochu přesněji. Především jsme si přáli, aby nebyla starší než náš starší syn.
Ale semínko, když se zaseje do úrodné půdy, nakonec přece jen vyklíčí - a u nás to nebylo jinak. Ranní škádlení s dětmi v rodičovské posteli nám stále připomínala, že nejsou všechny děti tak bezprostředně veselé a bezstarostné.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.