Všechny názory k dotazům

taky jsem podvazana už 6 let a když sem byla v liberci u doktorky tak sem se ptala jesli mužu otehotnet když prodelam podvaz vaječníku a ten doktor my řek z 200 žen co to prodelli ten podvás vaječníku tak otehotneli 2 tak my řek že na 90% mužu otehotnet tak nvim byla bych rady a řensky doktora sem se ptala jesli ti povazany vaječníku jde odvazat a on my řek žejde

Prosimtě moc tě prosim odepiš jestli se to zlepšilo nebo co si dělal atd. Je mi 15 a mam stejnej problém dost mě to štve.

Dobrý den,
tetno dotaz je sice již několik let starý, přest považuji za nutné se k tomu také vyjádřit - pro dobro všech lidí postižených zlem ze strany příbuzných.
Jedna paní, co zde odpovídala psala, že, ctuji: "Dítě není jen Vás - manželů - je všech, kteří za ně cítí nějakou odpovědnost (prarodiče, tety, strýcové, sourozenci, učitelé, lektoři...)...Ti všichni totiž ovlivňují jeho vývoj.."
Toto bych ráda uvedla na pravou míru. Paní nepíše pravdu hned v první větě "Dítě není jen Vás - manželů..." Dítě JE jen a pouze rodičů a záleží jen na nich, komu dítě půjčí či svěří na hlídání. Oni jediní mají právo rozhodovat o svém dítěti - komu je půjči a komu nikoli. Dítě patří rodičům, nikoli prarodičům. Pokud se prarodiče chovají ke svým "dětem" a ke svým vnoučatům dobře a s respektem, pak je vše vpořádku a vztahy fungují, jak mají. Pokud se však prarodiče chovají často arogantně a s despektem, ať už ke svým "dětem" nebo k vnoučatům, mají rodiče právo jim za těchto podmínek děti nepůjčovat. Všichni prarodiče by měli vědět, že nemají bezvýhradné absolutní právo na půjčování vnoučat. Prvním předpokladem k tomu, abych půjčovala děti prarodičům, je, aby se ke mě, matce jejich vnoučat, babička či dědeček chovali normálně, tj. s úctou a respektem (stejně jako já k nim). Tento předpoklad je nutný ke spokojenosti rodičů. Co mi pomůže, když budu půjčovat děti člověku, který se mnou jedná neustále arogantně? Budu pak spokojená? Mohu takovému člověku věřit, že nebude nějakým špatným směrem vést i moje dítě? Třeba proti mě? Sama si nedovedu představit, že bych jednou jako tchýně jednala se svojí snachou arogantně, povyšovala se nad ni, přičemž bych se dožadovala toho, aby mi půjčovala své děti....
Stejně tak všichni rodiče by měli vědět a uvědomit si, že jedině oni mají právo rozhodovat o svých dětech. Takže ještě jednou - JEDINĚ RODIČE ROZHODUJÍ O SVÝCH DĚTECH A ZÁLEŽITOSTECH OHLEDNĚ DĚTÍ, NIKOLI PRARODIČE. Je pravda, že vývoj dítěte ovlivňují i další osoby, především příbuzní (prarodiče, tety a strýcové), ale také učitelé a vychovatelé apod. Avšak mělo by být jasné, že tito lidé nemají právo se rodičům vměšovat do výchovy. Především toto znamená, že nemají právo měnit výchovné návyky dětí a kritizovat výchovu rodičů a neustále do ní mluvit a zasahovat, tj. směšovat se.
Pokud je dítě na návštěvě nebo na prázdninách u prarodičů, tak se musí přizpůsobit podmínkám zase jejich rodiny a domácnosti, to je jasné a naprosto normální. Ale v žádném případě by se prarodiče rodičům do výchovy neměli plést. V takovém případě musí rodiče prarodičům nastvit jasné hranice. Pokud budou tyto hranice rodiče vědomě překračovat, musí pocítit důsledky svého jednání - jinak hranice nebudou mít význam. Nebojte se vlastním rodičům nebo tchánovcům nastavit jasné a pevné hranice. Hranice v žádném případě neznamenají pomstu nebo útok, ale naopak slouží k ochraně lásky a dobra. Počítejte také s tím, že arogantní prarodiče vezmou vaše nastavení hranic jako útok proti nim - takovým se většinou nedá moc vysvětlit, ale musíte na svých hranicích trvat, dokud je prarodiče nepřijmou - což může trvat i mnoho let. Hranice jsou přesto důležité - pro vás, abyste se cítil(a) spokojně a měl(a) život ve vlastních rukou, a také pro druhou stranu - aby se naučili respektu. Vím, že mnozí příbuzní si myslí, že si ke svým synům, dcerám, vnoučatům mohou dovolit úplně cokoliv, protože žijí v mylné představě, že tyto své příbuzné nikdy nemohou ztratit. Sázejí však na falešnou jistotu...

Dobrý den Petro,
sice reaguji na Váš starší příspěvek, ale narazila jsem na něj, když jsem hledala někoho, kdo má stejný problém s dítkem jako my.. Náš syn teď bude mít 2 roky a to co jste v příspěvku psala úplně odpovídá našemu synovi. Proto bych se vás ráda zeptala, pokud vám to nebude vadit, jak je to nyní s vývojem vašeho synka, zda vše dohnal a tak.. Náš syn začal chodit až v 21 měsících, nemluví, jen občas napodobí nějaký zvuk, přijde mi, že nerozumí příkazům. Ale je velice společenský, usměvavý... no prostě úplně jako váš syn v jeho věku. I když mi přijde, že dělá pokroky, ale jde to hrozně pomalu.. Vůbec si nedovedu představit, že by měl jít za rok do školky. Máme za sebou neurologické vyšetření (MR, EEG, EMG), kde dopadlo vše dobře. Ještě čekáme na výsledky metabolických vad, ale ty budeme mít až za půl roku. Zítra nás čeká psycholog. Už začínám být zoufalá a proto hledám, zda má někdo zkušenosti s opožděným psychomotorickým vývojem. Pokud by vám to nevadilo a chtěla byste se podělit o zkušenosti s vaším synem, byla bych vám moc vděčná.. Přeji krásný den. Lenka

Prosím moc co stoji 100.000 navrácení vejcovodu? Prosím napište