Názory k článku Martina píše z tábora

Jak muzete vubec napsat, ze by to byla ztrata casu a ze by jste do toho nesel kdyz by z toho mohl byt trapas. Je mi z Vas na bliti.

Jé Jarko, přesně takhle mi přijely děti z tábora loni! Po třech týdnech opravdu skautského pobytu v lese jsem je musela uvádět do původního stavu odmočením poměrně intenzivně a to ušetřené prádlo letělo do pračky taky, protože páchlo stejně jako oni :)))) Ale byli nadšení a když se letos rozhodovalo, jestli pojedou se zdravotní pojišťovnou na 3 týdny k moři, musela jsem je přemlouvat!!! Chtěli zase na tábor... :)))

Ahoj Magdo,
ano, kontrolovali jsme kufr a nejen jí. Existují totiž dost dlouhé seznamy toho, co vedoucí u malých dětí musí dělat - mimo jiné k tomu taky patří kontrola, jestli si dítě na sebe nebere mokré prádlo nebo jestli se vůbec převlíká. Můj syn se vrátil z akce, kdy za celé čtyři dny jen "sundal kanady a vlezl do spacáku" - nic moc...Jen to, že to bylo kolem Mikuláše mi zabránilo mu postavit před domem stan aspoň dokud nevyčichne. Umíš si představit, jak bychom vysvětlovali například po úraze, že má dítě na sobě deset dní neprané spoďáry? A mamince plíseń v celém kufru? A navíc - umíš si představit, že by vedle toho banánu ležely bonbóny? Nebo koláč od maminky? Malé dítě nepřemýšlí o tom, že se věci od sebe nakazí a ani neví, že plíseň v počátečním stadiu není vidět...Letecký den u menších dětí není zas tak drastický, spočívá v tom, že se kufr otočí na postel, věci se s dítětem přeberou, zkažené jídlo jde pryč a co je nutné jde na přeprání - ve zmíněném pokoji to byly tři kufry ze čtyř. Další důvodem je také zaměňování věcí - dost maminek na tábor nakoupí a pak by asi byly dost nešťastné a zkus si sama nabalit dvanáct malých dětí, ketré si vzájemně 14 dní půjčovaly zcela bez zábran kdeco...Jinak kdo jezdil jako vedoucí, ví, že u dětí, které nejsou zvyklé jezdit, jsou obrovské rozdíly - od dětí, které mají pořádek "v krvi" a většinou nezapadnou do kolektivu přes ty šťastné, které si nelámou hlavu s pořádkem, ale baví se, až bohužel po ty, které rodiče třeba odložili, aby mohli na dovolenou, a které celý tábor prostě sabotují. Tohle se týká všech věkových kategorií a ve větších kufrech se dá najít ledacos...až po použité intimní potřeby u holek (ty se ovšem z kufru nevyhazují - aspoň ne veřejně...) Běs, co? Jiank ještě k tomu dopisu - pravidelně doporučuji maminkám tábory svých známých a pravidelně mi o prázdninách volají vyděšené maminky, že jim dítě píše, ať ho hned vezmou domů...Pokud maminka vydrží s nervama (a já taky), další rok jede dítě už samo a dobrovolně, pokud ne, dítě už v životě nepojede ani na školu v přírodě (jel jsem jednou a bylo to děsný...)To je asi tak můj postoj - jako bývalého dítěte na táborech, jako vedoucí na táborech a jako majitelky "malého trempíka", který jezdí celé tři roky každý druhý víkend a s jehož vedoucími mám, nebo si to aspoň myslím, docela dobré vztahy...

Milá Zuzano, máš fajn přístup k pobytu dítěte na táboře. Jenom bych tě chtěla trochu "uklidnit" ohledně toho oblečení. Je zde totiž i varianta, že přijede v tom, v čem odjel a vše ostatní bude čisté. To je potom jednoduché praní, to co bude mít na sobě hodíš do popelnice, kluka necháž tak hodinu, dvě odmáčet ve vaně - pak to snad půjde dolů. A on bude spokojený, jak si hezky užíval a ještě na sebe bude pyšný, jak mamince pomohl a ušetřil jí práci s prádlem. Takhle jednou přijela moje starší holčička ze svého prvního tábora mezi první a druhou třídou. A to prosím od malička je zvyklá měnit si prádlo každý den a každý den se koupat. Ale ta volnost - poprvé bez maminčiny péče holt vykonala své. Tak ať se hošíkovi pobyt podaří a i ty ať to odloučení ve zdraví přežiješ. měj se hezky. :o)

Určitě to nebude tak hrozné,jak se na první pohled zdá.Pokud máš ale obavy,můžeš tam zajet o víkendu a na dcerku se podívat,návštěvy rodičů jsou určitě povolené.Já byla po prvé na táboře v 7 letech,chtěla jsem tam sama,tak mně mamka zapsala.Bylo to od domova asi 200km,takže žádná návštěva rodičů.Dělali jsme tam za trest třeba kačáky,nebo měli ruce natažené před sebou.Domů jsem se vrátila s dlohým nosem a poznámkou,že už nikdy na tábor nepojedu.Ale už o Vánocích jsem říkala,že chci na tábor zas.Jezdila jsem tam každý rok,moc se mi tam líbilo,mám na to krásne vzpomínky.Pak jsem jezdila jako praktikantka a později jako vedoucí.Tábory jsou pro děti určitě dobrá věc.Můj syn jede po prvé na tábor ve středu.My ale víme kdo je vedoucí tábora,kdo bude vedoucí jeho odd.,kdo tábor pořádá,takže po téhle stránce strach nemám.Jinak jsem velice zvědavá jak se tam synovi bude líbit.Jak ho ale znám,třeba brodění v bahně by mu určitě nevadilo,je to čuně od mala,věci by uklidil stejným způsobem jakým by se dostali ven ze skřínky,dopis mu sice dám,ale myslím že na něj brzy zapomene.Myslím,že oblečení co přinese domů bude praní a vyčištění neschopné.
Přeju nám rodičům pevné nervy a dětem super tábory a krásne vzpomínky na ně.