Názory k porodnici Fakult.Thomayerova nemocnice s pol.

Rodila jsem v Krči dvakrát a pokaždé jsem měla asi štěstí na personál, hlavně teď při mém druhém porodu, který byl koncem pánevním, sestra a porodní asistentka byli moc milé, až jsem nevěřila, že mám takové štěstí. Myslela jsem, že bude císařský řez, když je to KP, ale doktor řekl, že vzhledem k tomu, že rodím již podruhé tak že se to dá porodit normálně s tím , že pokud tedy chci, asi v každé porodnici k tomu přistupují jinak, ale já byla hrdinka a řekla jsem, že tedy normálně, no bylo to šílené, ale zvládla jsem to!!!Upřímně tedy kdybych to věděla,tak si snad řeknu o císařský řez, myslela jsem že rodím tank, hrůza. Ale opravdu mi tam moc pomohl ten přístup sester,to jsem nečekala, že až tak budou milé. Mohu porodnici v Krči jen doporučit a je mi líto maminek, které mají špatné zkušenosti s jakoukoliv porodnicí. Je to vše o lidech, buď člověk narazí na blbce nebo má štěstí, přeji všem jen a jen štěstí při výběru porodnice.

A mimochodem, Marťo, nevím, který měsíc jsi rodila, protože já jsem nepsala, kdy jsem rodila já, ale pokud vím, tak Krč má už několik let plný rooming-in, takže mi není jasné, jak by ti ji měli nosit jenom na kojení. I holky po císaři maj dítě celodenně. Takže zase nějaký luxus, že?

no nevím...
já rodila o měsíc dřív, porod nebyl žádná sranda, ale já se cítila dobře a musela jsem sestry ukecávat, ať mi ji nechají... chtěly mi ji nosit jen na kojení, abych si odpočinula... já ji chtěla mít hned u sebe...
možná každá máme jiné požadavky...
a nedovedu si předtsavit, že by mě, dospělého člověka, někdo nutil jíst? jak to jako probíhá... pokud se rozhodnu, že jíst nebudu, tak jako nevím, jak by mě někdo přinutil...???

Osobně do Krče pojedu jen v nejvyšší nouzi, protože ji mám blízko, ale dobrovolně už ne.

Zážitek první: První dítě jsem rodila v Neratovicích, a protože potřebovalo na nedonošenecké oddělení, převezli ho hned po porodu do Krče. Tam jsem za ním přijela až čtvrtý den, kdy jsem byla po císaři schopna převozu. Na nedonošencích to bylo celkem OK, až na jednu situaci, která mě totálně dostala. Měla jsem povolenou vycházku od odpoledne do 22 hodin (abych se zvládla s manželem otočit autem domů a přivézt si vůbec nějaké věci, porod byl nečekaný). Mimčo jsem předala sestřičkám, spolu s odstříkaným MM, a v klidu odjela. Jaké bylo moje zděšení, když mě po návratu seřvala jiná sestra jako malého haranta, jak si to představuju, vrátit se takhle pozdě, dítě není vykoupané, pláče hlady, leží samo v postýlce na pokoji atd. Nezmohla jsem se jako vyjukaná prvorodička na slovo odporu, spíš jsem se ještě já omlouvala! Dneska bych tam udělala povyk, jak je tohle možné, jak mohli zanedbat péči o svěřené dítě, a k tomu na nedonošencích!!!

Druhý zážitek: druhé dítě jsem rodila rovnou tam. Na šestinedělí si nemohu stěžovat, protože jsem měla nadstandart, a tam se asi opravdu chovají jinak než na normálním oddělení. A navíc už jsem nebyla prvorodička a spoustu věcí jsem si vydupala. Ale co byla hrůza, byl porod. Mimčo jsem přenášela, a tak se rozhodli mi porod vyvolat. Nedařilo se jim to, tak se mnou během tří dnů udělali tolik procedur a nacpali mi tolik chemie (která se prý i vzájemně mlátí mezi sebou), že tělo úplně zblblo a přestalo poslouchat. Takže to nakonec skončilo císařem, a do dneška si myslím, že nemuselo, že stačilo mi dát víc času. Prostě tohle dítě chtělo ještě počkat.

Tak na Krč já tedy budu sahat a budu sahat i do svědomí rodiček, které tam byly spokojené. Protože po tom, co jsem si tam prožila já, jsem získala pocit, že pokud tam nemáte podplaceného lékaře, můžete i přijít o dítě. O nadstandart jsem měla požádáno, stále mi bylo sdělováno, že musím den počkat, třetí den po porodu, kdy jsem ještě neměla ani mléko mi jedna drzá sestra sdělila, že neví, proč o něj žádám, když jdu stejně domů (nakonec jsem byla v nemocnici jedenáct dní kvůli žloutence), a proč se po tom jako mí rodinní příslušníci jako pídí, cože si to o sobě myslim, když o to žádají,.. a sjela mě jak malou holu (podle pohledu tak asi o tři roky mladší než já). Ačkoliv jsem byla registrovaná a přijela jsem s odteklou vodou a kontrakcema, šoupli mě na rizikový, kde si mě nikdo nevšímal a ještě se mě ráno ptali, jestli už mi voda přestala týct, že by mě prý mohli pustit domů. V jednom kuse do mě cpali odporný jídlo, ačkoliv já už měla rozběhlej porod a chělo se mi ze všeho zvracet. To byla jediná péče stran personálu. O každou prohlídku jsem si musela dojít na druhej konec chodby až do sesterny, protože i když jsem měla kontrakce po minutě a půl už čtyři hodiny, neviděla jsem ze sester sni nohu. Pozdě odpoledne mi sdělili, že dítě má potíže, tak mi musej i na koze nechat monitor, takže žádná možnost chození, jen strnulá poloha na boku, protože tak se prý nejlépe rodí. Za každé vydání hlásku jsem dostala vynadáno a pak se ještě divily, že jsem se roztrhala na hadry, když mě nastřihly. Hm. Takže pokud tam někdo měl ukázkovej porod, tak měl buď ukrutný štěstí a nebo to tam měl hezky obšlápnutý. Mně by to druhý bylo fakt jedno, ale proč potom na to máme dojíždět my, co jsme ani netušily, že spíš než doklady jsme se měly vybavit tlustejma obálkama, abysi nás tam někdo všim (ležela jsem totiž na rizikovym už před tim, takže vim, že jsou sice více méně milé, ale stejně si vás nevšimnou. Ovšem na šestinedělí jsem byla svědkem i toho, že holka začala rodit, praskla jí voda a vyteklo z ní spousta krve a ta sestra místo aby něco dělala, tak na ní v tom otevřenym pokoji tlačila, ať jí laskavě vysvětlí, proč pod sebou neměla tu gumovou plenu a kdože to má jako uklízet. V jiném pokoji se zase rozbil teploměr se rtutí, byla tam nějaká cikánka a šla to říct sestře, byla jsem zrovna s malou na chodbě a trvalo přesně 37 minut, než uklizečka vyšla ze svého kumbálku, kde pila kafe a šla se podívat, jakého je to rzsahu. Až za další čtvrthodinu si přinesla i smetáček, aby to uklidila. Natolik stačí i mé středoškolské vzdělání, abych věděla, že rtuť je jedovatá a odpoařuje se do ovzduší. A na tom pokoji byly dvě miminka!