Názory k článku Veřejně prospěšné práce

já pořád váhám, zda si sušičku pořídit nebo ne. Opravdu vysuší prádlo - prané na 30 - stejně? Protože takhle peru třeba bavlněná trička /která se po usušení na šňůře stejně musí vyžehlit/ i trička ze směs. materiálu /která se naopak žehlit nemusí/. Že prý také víc "žere" a sežere víc energie než to žehlení. Pak by mě zajímalo, jestli je třeba lepší pračka se sušičkou dohromady, nebo každé zvlášť. Jestli v sušičce může zůstat usušené prádlo nějakou dobu a zase se nezmuchlá.
Napíše někdo?

Zaráží mě, že tady ještě nikdo nenapsal, jak se zbavit protivného skládání párů ponožek. U nás jsme si pořídili pro každého člena rodiny jeden prádelní košík, do kterého dáváme ponožky a spodní prádlo. Funguje to výborně, v koši pár snáz najdete a když se pere v pračce jen jedna, tak na tu druhou prostě v košíku počká. Navíc si každý tím pádem kompletuje své ponožky, což tak nerozčiluje.
Betka

Vysvětlení podám ráda. Nedávno zesnulý prof.Dr.Matějček publikoval myšlenku asi tohoto znění:"Spokojená matka, spokojené dítě".
Takže pokud by byla matka, která nepracuje, nešťastná, nebude šťastné ani její dítě.
Nemysli si,že jsem to neprobírala ze všech stran, pozpátku i naruby,ale jinak jsem to nedokázala zařídit.
Stala jsem se matkou v pozdním věku a za pomocí moderních reprodukčních metod, po 10 letech marného úsilí.Pomalu jsem se smiřovala s tím, že mi dítě dopřáno nebude,a abych si nepřipada na světě "zbytečně", vrhla jsem se do zaměstnání, které mi vždy bylo koníčkem. Od školního věku jsem chtěla dělat své nynější povolání a podřídila jsem tomu vždy veškeré své možné úsilí a pohodlí. Zabývám se medicínou a před několika málo lety jsem si vybudovala soukromou praxi, které jsem se opravdu intenzivně věnovala. Lidé-klienti to dokázali ocenit- mají mě rádi, já je též, klientela se postupně rozrostla do možného maxima. V práci jsem se skutečně našla.
Prakticky od početí jsem celorepublikově a intenzivně sháněla za sebe zástup, nabízela jsem i byt k pronájmu, ale do porodu se mi nepřihlásila "ani noha". Měla jsem z toho "těžkou hlavu", neboť jsem za chod té ordinace cítila obrovskou zodpovědnost- za pacienty i personál, která se prolínala se zodpovědností za vlastní nenarozené dítě. Měla jsem naštěstí naprosto bezproblémové těhotenství, takže jsem mohla pracovat až do porodu. To byla obrovská výhoda, neboť kolega, který nad rámec svého vlastního zaměstnání mě zastupoval po večerech a sobotách, mohl jen na 6 týdnů.
Zbývalo pak jediné / a to bych bývala použila, kdyby nebylo dítě zdravé a potřebovalo intenzivní nebo zvláštní péči/ - ordinaci prodat. Ale říkala jsem si, co budu pak dělat... "Mateřská" končí za 3-4 roky a já mám do důchodu ještě možná 25 let. A bez práce bych být nedokázala. Nastoupit do nemocnice znamená přijmout automaticky závazek nočních a víkendových služeb a času na dítě bych pak měla ještě mnohem méně.
Mateřské jsem se musela tedy vzdát, na sociálce nechápali a ani nevěděli, jak to zařídit.
Někteří lidé mě i podsouvali, že jsem měla určitě nějakou protekci, když N E M U S Í M být na mateřské. Ani nevíš, jak jsem v tuto chvíli "záviděla" všem ženám -matkám v zaměstnaneckém poměru. Ty oznámí a jdou....
Prosila jsem i manžela, aby zůstal na mateřské on, ale ten se bál o své též pracně vybojované místo v zaměstnání.
Asi se Ti to všechno může zdát absurdní, ale je to tak. Nevím jakou profesi máš Ty, ostatně docela by mě zajímal názor žen, které řešily podobný problém, jak se k němu postavily.
Já znám v republice asi 3 kolegyně, které se zachovaly naprosto stejně, jen hlídání neměly tak perfektní jako já. To, že dodneška kojím ,je možná důkazem toho, že jsem sice strašně unavená, ale štastná a spokojená matka.
P.S. Vážím si toho, žes požádala o vysvětlení a hned jsi mě neodsoudila na pranýř /takových lidí také nebylo v mém okolí málo/.

A., nejsi zdaleka první matka, která říká, že hodně usilovala o dítě, ale odešla do práce hned po šestinedělí a já se přiznám, že to pořád nechápu. Kdybys mi to dokázala nějak vysvětlit, budu ráda.

Milá Maceško,
čtu pravidelně Tvé příspěvky. Nelze než Tě velmi obdivovat.
Taky jsem si přála velkou rodinu,ale nepodařilo se. Po mnoha letech máme krásnou holčičku, od jejích 6 týdnů chodím na plný úvazek do práce, kojím, mám paní na hlídání. Té práce jsem se z mnoha důvodů nemohla vzdát / a důvody finanční opravdu nehrály roli/.Práci mám náročnou, a tak kromě ní, dcery a domácnosti nic jiného nestíhám. A to mi hodně pomáhá manžel. Cítím velkou radost, že máme dítě a ještě větší úúúúúnavu!
Proto Tě bezmezně obdivuji, jak to máš všechno promyšlené, zorganizované, zkrátka bydlí u Vás LÁSKA a klape Vám to!!!
Máš čas čistě jen na sebe? A jestli ano, jak to děláš? Já jsem se na sebe úplně "vykašlala", mám sebe v pomyslném žebříčku hodně hluboko. A není to dobře, říkají psychologové a i já to cítím...
Zdravím Tě a o b d i v u j i.....