Názory k článku Chválením nic nezkazíte

Americká výchova: ...mají zdravé sebrvědomí... a nebo si děti vezmou zbraň a střílejí do učitelů, žáků...
No děti chválím poměrně často Evička 2,5 roků a Honzík 1,5 roku), ale občas přez ten zadek teda dostanou.

Rozvinula se tady nad článkem zajímavá diskuse.
Chvalte nejen děti, ale i sebe!!!!! Jsme generace zamindrákovaných ženských s malinkým sebevědomím - většinou.
Moje osobní zkušenost. Chodila jsem na výtvarku pro dospělé a měli jsme fantastického učitele. Po každé hodině jsme hodnotili své výtvory navzájem. Pan učitel u každé práce nejdříve vyzdvihl, co se nám povedlo, co se mu líbí, a pak začal s tím co bychom mohly vylepšit. Nikdy jsem neměla pocit, že mě kritizuje. A přesně tohle bych chtěla taky u svých dětí umět používat. Ne vždy se mi to totiž povede.
Jen si představte, když někdo chválí vás, jak je vám hezky - no a u dětí je to úplně stejné. Zlobí, protože nemají dané hranice nebo si vynucují pozornost. A pozornost se špatně vynucuje, když budou sedět hodné v koutě (to si dítěte ani nevšimnete).

Vsem, kdo tapou mezi kritikou a pochvalami a boji se udelat od kazdeho moc nebo malo, bych doporucila zde jiz mnohokrat opevovanou knihu Respektovat a byt respektovan. Na zaklade ni jsem presvedcena, ze i pochvalou lze zkazit mnohe :)

Nebudu tady vypisovat obsah, protoze nejlepsi je si ji precist celou, muj popis by byl akorat zkresleny. Ale tahle knizka pro me byla darem z nebes :) - sama jsem byla vychovana matkou diktatorem (jednicka samozrejmost, vse ostatni spatne), vedela jsem, ze tohle delat nechci, ale bala jsem se, ze sklouznu k druheho extremu (prilisna volnost a dite spratek).

Ale respektujici pristup jde uplne mimo tuhle skalu. Cilem nasi vychovy by nemelo byt dite poslusne, ale zodpovedne. Takove, ktere si je vedomo priciny a nasledku. Nemelo by delat veci proto, ze se nam tim zavdeci (nebo aby se vyhnulo trestu), ale meli bychom mu pomoci uchovat si vnitrni motivaci a vedomi souvislosti. A proto uz moji male Helence na nocniku nerikam "Tos mi udelala radost", ale "To se ti ulevilo, vid?" :) A az neco rozbije, tak to pujde uklidit, a ne ze se za trest nebude moct divat na televizi :)

je mi te lito...

Taky se vyhýbám pochvalám typu "Ty jsi ale šikulka!", "No ty krásně papáš zeleninu!!" "Táto, ta naše holčička byla dneska tááák hodná."
Skoro mívám husí kůži, když slyším něco takového vůči dítěti od babiček. A obzvláště jsem chytlavá na pochvaly, jak naše dítě chroupá zeleninu nebo ovoce :( (nejlepší prostředek, aby holka přestala jíst).

Spíš se snažím dát najevo zájem o to, co dítě dělá, místo pochvaly zkonstatovat, co dítě udělalo a dát to do souvislostí, proč je to dobré.. atd. Ale ne chválit takovým tím vrchnostensko povýšeným stylem. Dítě musí dostat zpětnou vazbu, ale přeci nemá být motivováno tím, aby ho maminka pochválila.

A už vůbec nepoužívám úplatky typu "když budeš hodná, dostaneš bonbónek." Tresty typu "zlobil jsi, tak dnes žádný večerníček" nepoužívám už vůbec. Mimochodem, myslím si, že se pochvalami může i lecos zkazit.